Lidé nejsou stavěni na to, pohybovat se v letovém koridoru Boeingu a každý omyl ve výšce nad sedm a půl tisíc metrů smrdí ledovým krchovem. Zdolat nejvyšší horu světa je drsná výzva. Člověk si to s ní rozdává již léta, ale poslední slovo má často ona. Tak jako v květnu roku 1996, kdy krutě udeřila. Přestože bolí, je nebezpečná a ničí vztahy, drápají se po ní lidé znovu a znovu. Proč? No přece proto, že tam je! Po dokumentu Cesta vzhůru se v našich kinech můžeme vyšplhat na vrchol další osmitisícovky v podobě Everestu.
Recenze Everestu: Thriller o zápasu s horou ve stylu „teď, nebo nikdy"!
Peak XV alias Mount Everest alias Čomolungma alias Ságamátha, hora tak „vysoká, že ji žádný pták nepřelétne ani zvíře nepřeskočí“. To je 8848 metrů skalního masivu, pokrytého sněhem a ledem, který proniká skrze klenbu oblohy, k níž se vztyčil před nějakými padesáti miliony let. Od chvíle, kdy byl stanoven jako nejvyšší bod světa, útočí odvážlivci na jeho vrchol navzdory tomu, že řadu z nich pohltilo jeho bílé mrazivé ticho či vřeštivý jekot sněhové vichřice.
První ho 29. května 1953 pokořili Novozélanďan Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgvay. A po nich přišli další, včetně Reinholda Messnera, který uskutečnil první sólo výstup (1980) a také prvního Čecha Leopolda Sulovského (1991). Stále častěji se tu ale pod vedením zkušených horských vůdců a za podpory armády šerpů (za slušné peníze) organizují komerční expedice, na které se stojí ve frontě.
Everest
Jednu z takových uspořádal v roce 1996 zkušený novozélandský vůdce Rob Hall, který spojil své síly s Američanem Scottem Fischerem, jenž chtěl tehdy dostat na vrchol své první klienty. Když 10. května po půlnoci opustili výškový tábor IV a zahájili poslední etapu své cesty k vrcholu, nikdo netušil, jak doplatí na to, že nedodrží hraniční čas pro návrat zpátky, a jak krutý, tragický a osudový boj s horou je proto čeká…
Vystoupit na vrchol a zemřít!
Islandský talent, herec, scenárista a režisér Baltasar Kormákur již předvedl, že téma zápas člověka s přírodou umí (viz jeho autentické drama Hluboko/2012). Svěřit mu ekranizaci tragických událostí, jimiž Everest v roce 1996 předvedl, jak má peklo blízko k nebi, byl dobrý nápad. Kormákur totiž nic zbytečně nevymýšlí a nearanžuje, spoléhá na vizuál nasnímaný úžasnou kamerou Salvatore Totina, dobře fungující herecký tým a jde poctivě po stopách výpravy, která dojela na masovou komercializaci himalájských expedic.
Everest
Často zneužívané upozornění „podle skutečného příběhu“ je tu na místě, neboť v reálu sledujeme přípravu expedice, cestu jejích účastníků do základního tábora, odkud šlapou Údolím ticha, po žebřících překonávají průrvy zrádného ledopádu a přes stěnu Lhotce vyrážejí k Hillaryho schodu, kde zjistí, že na traverzu nejsou upevněna lana. To znamená první z řady vážných problémů, které z boje o vrchol učiní boj o život.
Kde ani výcvik nepomůže
Se stoupající nadmořskou výškou stoupá i napětí, vizuál neprozradí, že se značná část točila v Alpách a ne v Himalájích. Nechybí dramaticky vystavěný příběh ani detailnější charakteristiky jednotlivých figur (a že jich je), které vám možná po čase začnou malinko splývat. To, co vám Everest (zejména v IMEXovém formátu) nabízí, je hlavně prožitek, pocit, že jste tam s nimi, vlažnou dějovost přebíjí brutální autentičnost, včetně „baletu“ záchranářské helikoptéry v řídkém vzduchu, kde přestává fungovat dexametazon i natrénované instinkty.
Everest nemá hlavního hrdinu, protože ho v tomto aranžmá ani nepotřebuje. Z postav luxusního castingu na sebe pozornost strhává přesvědčivý horský vůdce Jason Clarke a za klienty Josh Brolin, své si i na miniprostoru odehráli Jake Gyllenhaal a Emily Watsonová, minimum prostoru má naopak manželka Keira Knightleyová. V hlavní roli je nemilosrdná hora a těžce zkoušená vůle přežít, která na ni vždycky nestačí. Zatím nejspektakulárnější Kormákur natočený v hollywoodské produkci překvapivě nenabízí hollywoodský manýrismus, přistupuje k autentické látce s respektem, není patetický ani heroický, „jen“ mrazivě skutečný. A to bohatě stačí!