Někteří lidé, a nejenom ti, co se pohybují v umělecké branži, působí, jako by byli z jiné planety. Jsou jiní, buď svým myšlením, nebo chováním či svou tvorbou. Mezi takové jistě patří i sicilský pastevec, sochař a stavitel Lorenzo Reina. Uprostřed sicilské přírody vytváří skrze umění zvláštní svět, který ctí historii místa, zároveň však jako by čerpal energii z jiné dimenze. Dokladem toho jsou nejenom jeho sochy a citlivě budovaná farma, ale především jeho Divadlo Andromeda.
Na Sicílii se usadil posel z Andromedy
Překvapující zážitek začíná vstupem na farmu, vlastně ještě dříve, neboť je zapotřebí místo najít. Reina totiž celek tvoří nenápadně, bez bombastických proklamací, z vnitřní potřeby. Areál tudíž najde ten, který ho hledá. Najde-li, ocitne se v místě, kde promlouvá mystika, poezie a laskavost. Lorenzo Reina totiž hosty vítá osobně a s velkou trpělivostí provází po své planetě. Skromně hovoří o svých oslících, kteří v dubnu a květnu, kdy je zem zelená a kvetoucí, slouží k hipoterapii dětem s pohybovými i mentálními potížemi, a se stejnou skromností ukazuje své architektonické i sochařské dílo.
Základem je osmička
Základním stavebním materiálem je cihla a kámen. Budovy harmonicky začleněné do krajiny v sobě skrývají nejeden symbol. Nejvýraznější je hra s číslem osm, což podle autora odkazuje na byzantskou architekturu. „Všechny renesanční kultury používaly osmibok ke stavbě kaplí a křtitelnic. Osm znamená znovuzrození a zároveň věčnost - nekonečno,“ vysvětluje Lorenzo, proč postavil osmibokou věž, kde je muzeum, v němž shromažďuje artefakty, které má rád, nebo osm sloupů, které zdobí venkovní sezení.
GALERIE
Zvonice před hlavní společenskou budovou
Položenou osmičku sleduje i půdorys nově vznikajícího krytého divadla. Čitelné symboly v sobě skrývá cihlová zvonička, svým tvarem odkazující na řeckou historii, kopulí se váže opět k byzantské kultuře a zvon připomíná křesťany. V jedné prosté stavbě se tak v dokonalé harmonii potkávají tři kultury, tři náboženství.
Lorenzo nezapomíná ani na vlastní historii, a tak do nových staveb, určených především k umělecké prezentaci organicky začlenil i věrnou kopii pastevecké salaše. Jeho předci totiž byli pastevci. Lorenzo, jako mladík s uměleckými sklony a touhou po vzdělání, pastevcem být nechtěl. Až poté, co našel svou cestu, svůj výraz, a svými sochami se prosadil v uměleckém světě, se dokázal vrátit a převzít rodinou farmu. Buduje ji však po svém, chová osly a ovce, vyrábí vlastní sýr, olej i víno, pěstuje koření v čele s oreganem v bio parametrech, ale umění pro něj zůstává jednou z nejdůležitějších věcí. Dává mu svůj čas a poskytuje prostor.
Divadlo Andromeda
Divadlo Andromeda, svoji nejvýraznější a nejkrásnější realizaci, budoval 25 let. Vizuální i emotivní zážitek je opravdu těžko popsatelný, neboť vše je vlastně prosté, neokázalé a přitom dokonale působivé. Návštěvník zprvu vidí v kopci několik soch, které odkazují jak k řecké divadelní historii, tak symbolizují umění v celé své šíři. Na zemi ležící kopie helénské hlavy je svojí čistou krásou přetrvávající v prachu a kamení (čas nezastavíš, ale krása je věčná) dojemně působivá. Nad ní se vypíná stylizovaná maska upomínající na řecké tragédie, která ale v sobě ukrývá i současný přesah. Jak upozorňuje sám autor, z druhé strany evokují otevřená ústa vzpomínku na Munchův Výkřik. Zdánlivě nízká zídka za hlavami nijak nenaznačuje estetický zážitek, který se za ní skrývá.
Vstoupí-li návštěvník otáčivými dveřmi, které symbolizují den a noc, otevře se před ním prostor, který svou prostotou, čistotou tvarů, umístěním a nepřehlédnutelným geniem loci, doslova vyráží dech. Kruhovému amfiteátru dominuje lehce naznačená brána, která jednak uzavírá divadelní prostor, ale zároveň symbolicky otevírá pomyslný vstup do otevřené krajiny. Hlediště tvoří, jak jinak, osmiboké kameny, které jsou rozmístěny tak, že každé sedadlo koresponduje s jednou z hvězd souhvězdí Andromedy. Tmavý štěrk pak už jen umocňuje čistý vjem z celku.
GALERIE
Divadlo Andromeda
Lorenzo Reina svůj nádherný svět před veřejností neuzavírá, naopak. V letních měsících se v divadle odehrávají činoherní i hudební představení a významní sicilští sochaři jsou osloveni, aby pro divadlo vytvořili jednu sochu. Tento rok jeviště obohatil svým Ikarem Giuseppe Agnello. V hlavní budově, působivě pracující s otevřeným prostorem stodol, jsou pořádány výstavy, semináře, sympozia, ale i prostá setkání návštěvníků (nejlépe po telefonické domluvě) nad vínem, sýrem a ještě teplým chlebem, s kreativním a osvíceným pastevcem, poslem z Andromedy.
Lorenzo Reina: Pastevec s duší sochaře (zdroj: Marie Třešňáková)