Vizuálně výstava působí velmi stejnorodě. Přestože představovaní autoři vycházejí z různých startovních bodů a používají odlišné materiály, technologie a média, je nečekaně jednotná, tvarově propojená a sehraná. Decentní střízlivá instalace dává každému autorovi své místo, a pokud se někde potkávají v dohledu, neruší se, naopak se účinek jejich děl násobí.
Vidíme zde tedy vedle sebe expresivní kresby a objekty od dnes již známé česko-francouzské autorky Filomeny Borecké; nečekaně zakódované a rytmizující fotografické „kresby“ Francouze Bruna Duboise, tvůrce pracujícího pro značky Chanel či Lagerfeld; dynamické rozevláté objekty designéra Zbyňka Soukupa a videoprojekci nekonečné kruhové zvukové malby od Portugalky Magali Sanheiry. To vše v dokonalém, ve druhém sále pak dramatizujícím osvětlení.
Filomena Borecká pracuje vždy s vizualizací energetických proudů. Střízlivá barevnost jejích vlnících se kreseb tentokrát naplno vstupuje do architektury v místech, kde kreslí přímo na galerijní vnitřní nároží. Poblíž se vznášejí její objekty ve tvarech, které dále dovysvětlují její vidění elementární síly.
V Praze nepříliš známý Bruno Dubois připojuje k energetickému výronu pozoruhodné zpracování světelné hodnoty nejrůznějších měst, která překresluje do svého expresivního barevného, graficky jednoduchého, a přesto nečekaně silného vidění. Do děl vkládá i svoji interpretaci základních městotvorných pocitů – prázdnoty, obraznosti, vznášení se, útěku, obav. Snaží se tím i o zachycení nahodilosti, což vnímavý divák potvrdí.
Magali Sanheira pracuje zdánlivě s jednoduchým produktem a projektem - překračuje však hranice prostého vizuálna. Ve velmi napjaté atmosféře kreslící autorku doprovází symbol kurhu, zvuková stopa, která svojí intenzitou nejen posouvá vnímání viděného, ale ovlivňuje i zvukový prostor celé expozice. Jsme opravdu, jak sama autorka sděluje, hypnotizováni spojením vizuální strany díla se zvukovým útokem.
Nečekané dynamicky se vznášející objekty Zbyňka Soukupa pak přispívají k dokreslení dalších výkladů proudění energie a času. Tím, že současně pracuje se světlem a stínem, dává možnost číst i druhé a třetí vrstvy významu děl a jejich sdělení – ve zdánlivě jednoduchých a elegantně klasických tvarech můžeme meditovat o čase a nicotě, vzniku a zániku, myšlence a vědomí. Teprve delší sledování jeho osvětlených objektů v zadním sále dotváří přijetí vložených sdělení.
Nečekaně elegantní a křehké propojení, přitom graficky velmi přijatelné, snad až na hranici líbivosti, vytváří scelený výstavní zážitek, který je opravdovou inscenační lahůdkou. Nenápadná výstava s velkým potenciálem potrvá do 24. ledna.
