Praha - Dokumenty z produkce společnosti Febio patřily během uplynulých dvou dekád k tomu nejlepšímu, co vysílaní českých televizí nabídlo. Osud studia, které založil 10. prosince 1991 režisér slovenského původu Fero Fenič, ale zůstává po dvaceti letech nejistý. Majitel „Feničova biografu“ totiž letos v létě oznámil jeho konec a prozatím názor nezměnil.
Febio: svědectví o české polistopadové společnosti
Febio dokumenty v současnosti podávají jedinečné svědectví o české společnosti po listopadu 1989. Začátky této filmové a televizní společnosti přitom byly skromné. „Febio původně vzniklo jako základna pro mou vlastní práci, abych si udržel nezávislost,“ vzpomínal na nejisté období počátku 90. let Fenič, který se v té době vrátil k filmu po pětileté, trochu nucené pauze. „Do dokumentární tvorby jsem šel i kvůli pocitu, že dokumenty jsou více ohrožené než hrané filmy. Zpočátku mě varovali, že finančně nepřežiji,“ popsal také počátky studia, které točilo nejen pro Českou televizi.
Prvním filmem, který Febio vyrobilo, byl dokument režírovaný jeho zakladatelem. Na obrazovce se premiérový díl cyklu Oko nazvaný Odsud-potiaľ objevil 4. dubna 1992, a předznamenal tak jednu z nejdelších dokumentárních sérií nejen České televize. Do roku 2000 vzniklo dalších 130 dílů Oka, v nichž dostali různí režiséři příležitost zaznamenat dramatické proměny české společnosti po pádu komunistického režimu.
Česká soda
Nejvýraznějším dokumentárním cyklem první půle 90. let se ale stal GEN, jenž zprvu nesl titul Galerie elity národa. Název ale vyvolal velké protesty, nejen televizní radě se nelíbilo slovo elita, a tak nakonec Fenič po čtvrt roce přišel s neutrálnější zkratkou. Cyklus zahájil v lednu 1993 portrét Václava Klause, který natočil Juraj Jakubisko. Na dalších dílech se pak podílely takové režisérské veličiny jako Olga Sommerová, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Karel Smyczek či Jan Špáta.
S Febiem spojili svá jména ti nejlepší tvůrci v české kinematografii
Hned na začátku tak začala tradice, podle níž pro Febio točili ti nejlepší tvůrci působící v české kinematografii, a právě výběru režisérů vděčilo studio do značné míry za své úspěchy. Fero Fenič sám pak ustoupil do pozadí a dokumentům se věnoval spíš jako producent. „Vybudoval jsem svobodný prostor jiným a sám jsem se stal službou pro tento prostor. Vědomí, že mohu ovlivnit spoustu dobrého, mi kompenzuje to, o co přicházím jako filmař,“ komentoval to smířeně sám.
Plakát Febiofestu 2011
Na režii Fenič úplně nerezignoval, je podepsán pod patnácti snímky, což je ale jen o něco více než procento všech filmů, které ve Febiu během uplynulých dvou desítek let vznikly. Nejvíce pořadů, ať už to byl GEN (původní sérii z let 1993 a 1994 doplnila na přelomu tisíciletí druhá), jeho následník Genus, cyklus Jak se žije… nebo satirická legenda Česká soda, sice Fenič dodal veřejnoprávní televizi, dokumenty Febia ale nechyběly ani na komerční obrazovce. Před čtyřmi lety dokonce Febio chystalo vlastní televizi, nakonec ale projekt padl. Zatím poslední cyklus, České milování, pak letos natočilo pro televizi Barrandov. Feničova společnost také od roku 1993 pořádá filmovou přehlídku Febiofest.
Logo