Šumava - Od smrti Karla Klostermanna, spisovatele, který ve svých románech zachytil atmosféru českobavorského pomezí konce 19. století, uplynulo 90 let. Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Skláři - to jsou jen tři tituly z jeho bohaté tvorby, kterou znají všichni, kterým je Šumava blízká. Vydejte se s ním do míst, kde žil a o nichž psal. Do míst, kam se člověk nedostane každý den.
Klostermann, šumavský patriot, který pomáhal malým
Karel Klostermann patřil k autorům takzvané venkovské prózy. Byl umělecky velice plodný. Jeho sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic i část soustavných pamětí.
Karel Klostermann 13. 2. 1848 – 16. 7. 1923, (znám i jako Faustin či Doubravský)
Český spisovatel, který miloval Šumavu, představitel realismu a venkovské prózy. Studoval medicínu ve Vídni, nakonec se ale začal živit jako vychovatel. Bavilo ho studium cizích jazyků, uměl francouzsky, vlašsky, španělsky, rusky, srbochorvatsky, zčásti i anglicky, polsky, rumunsky, a dokonce novořecky. Začal studovat medicínu ve Vídni, tu ale nedokončil.
Ve svých 24 letech se stal redaktorem vídeňského časopisu Wanderer, který se zastával českých zájmů. Rok nato nastoupil jako učitel francouzštiny na nově zřízené německé reálce v Plzni, kde učil 35 let. V roce 1916 dostal těžký zápal plic. Protože byl silným kuřákem, jeho stav se postupně zhoršoval. V roce 1923 ve Štěkni umírá ve věku 75 let. Je pochován v Plzni na čestném místě na hřbitově sv. Václava.
Klostermannovo působení na národnostním rozhraní nebylo za postupujících nacionálních třenic bez problémů. Protože sám pocházel z německo-českého prostředí, vnímal Šumavu jako společný domov obou národů a její budoucnost viděl v součinnosti Čechů a Němců. Angažovanost ve prospěch Čechů vysvětloval jako potřebu pomáhat menšímu národu, který se chce povznést, a to ve spolupráci s jinými národy, nikoliv na jejich úkor. Podpora českého obrození u Klostermanna proto nevedla k protiněmeckému smýšlení.
Karel Klostermann (zdroj: ČT24)
V roce 1896 ale pro své české vlastenectví a na upozornění svých proněmeckých kolegů z reálky dostává ostrou důtku a pohrůžku přísnějšího potrestání od c. k. zemské školní rady v Plzni za román „Za štěstím“, ve kterém popisoval těžké osudy Čechů, kteří hledají své štěstí ve Vídni. Román byl kromě jiného označován za nesnášenlivý vůči německému obyvatelstvu. Na plzeňské reálce mohl poté zůstat jen díky přímluvě profesora Antonína Rezka, sekčního šéfa na ministerstvu vyučování.
Klostermannovo dílo se po sto letech vydává i v němčině
Většinu děl napsal Klostermann v češtině, proto byl na druhé straně hranice takřka neznámý. Před nedávnem byl na bavorské straně založen spolek Karl-Klosterman-Verein, který po téměř sto letech začal vydávat jeho svazky i v jazyce německém.
Z Klostermannova vlastního životopisu:
A nyní o otázce, jak jsem se dostal na Šumavu, lépe řečeno do jejího srdce, do centrálních jejích partií, do hlubokých hvozdů okresů Hartmanického, Kašperskohorského a Vimperského. Počínajíc desátým rokem svého věku trávil jsem větší část svých prázdnin u svých příbuzných…
Nejvíce jsem přilnul ke své tetě, provdané Schulhauserové, v Horním Schlösselwaldě, kde měla velký selský statek a 12 dětí, 6 synů a tolikéž dcer; nejmladší syn byl se mnou stejného věku; vedle této tety jsem míval nejraději nejstaršího bratra svého otce, taktéž velkého sedláka. Tento můj strýc, který téměř do 80. svého věku dřevařil v lesích, zemřel teprve r. 1888, čítaje věku svého 97 let. Byl neobyčejně bystrý a hovorný a mnoho mi vypravoval o bývalých časech a poměrech v obci a lesích. Takto jsem vnikl zplna do intimního života našich horalů, kteří ničeho přede mnou neskrývali, považujíce mne za svého a zcela mi důvěřujíce.
Největší mojí zálibou bývalo choditi se stády, jež se po celé léto pásla v knížecích lesích, hlídána jsouce zvláštními pasáky. Stáda ta se skládala z 800–1 200 kusů ponejvíce mladého dobytka, volů, jalovic a býků; obyčejně 100 kusů připadalo na jednoho pastevce, který dostával po zlatém za kus a saisonu…
zdroj: javornik.cz
Není to ale jen Karel Klostermann, kdo měl těsný vztah k šumavské krajině a reáliím. Věnovali se jí třeba rakouský spisovatel Adalbert Stifter z Horní Plané nebo fotografové Seidlové z Krumlova. Klostermann je u nás asi nejznámější.
Klostermann a Stifter, nejen šumavští spisovatelé, ale i dobré pivo
Ovšem výročí se dočkal i jiný druh připomenutí slavného spisovatele, a to polotmavé pivo Klostermann, které před pěti lety začal vařit Měšťanský pivovar Strakonice. Dva roky předtím se v pivovaru Schlägl v Rakousku začalo vařit pivo Stifter, a tak se oba spisovatelé Šumavy snad stanou ještě více oblíbenými. Dokladem o tom je velký degustační úspěch piva v Táboře, kde získal první místo - Zlatou pivní pečeť.
Rozhovor s Václavem Sklenářem, předsedou občanského sdružení Karel Klostermann (zdroj: ČT24)