Zlín - Neznámý kolínský rodák Jan Kašpar Dvořák dobyl na začátku 19. století Paříž. Pod uměleckým jménem Jean Gaspard Deburau vystupoval coby pierot. Tajemný svět pantomimy a varieté teď odhaluje inscenace Největší z pierotů, která si svou premiéru ve zlínském divadle odbude dnes večer.
Na zlínských prknech ožívá svět varieté a šansonu
„Je to dřina. Hlavně fyzicky, protože mám padesátku na krku. A najednou oprášit všechny pohyby, které se člověk učil někdy v osmnácti letech,“ poznamenal k náročnosti hlavní role její představitel Zdeněk Julina. Sám musel v tělocvičně trénovat chůzi po rukou nebo stoj na hlavě.
Ačkoliv bavič a umělec Jean Gaspard Deburau rozdával ve varieté smích, jeho soukromý život tak vtipný nebyl. Hra je proto věnovaná i překonávání osobních tragédií. „Osobně to beru tak, že to může být příběh kohokoliv z nás, protože takové ty strázně a životní kopance dostáváme každý,“ uvedla režisérka hry Zoja Mikotová.
Příběh Největší z pierotů vznikl na základě stejnojmenné knihy Františka Kožíka, který se narodil v Uherském Brodě. „Je tam i vzdálený příbuzenský vztah. František Kožík byl totiž můj prastrýc, ale chci říct, že to zdaleka nebylo při dramatizaci a uvedení to nejpodstatnější,“ s úsměvem dodal ředitel zlínského divadla Petr Michálek. Návštěvníci zlínského divadla si mohou prohlédnout také autentické vybavení Kožíkovy pracovny, včetně jeho osobní korespondence a také psacího stroje, na kterém tvořil své historické romány.
Jean Gaspard Deburau
Vlastním jménem Jan Kašpar Dvořák byl v 19. století nejvýraznějším evropským hercem pantomimy. Narodil se v roce 1796 v Kolíně. V roce 1811 či 1812 odešel do Paříže, aby zde pracoval jako mim. Jeho nejslavnější rolí se stal Pierot. Sám ale okouzlil v mnoha inscenacích komedie dell´arte. Jeho životopisný román sepsal František Kožík. Deburau byl ženatý a měl dva syny. Jeden se stal provazochodcem, druhý hercem a tanečníkem. Zemřel ve věku nedožitých padesáti let v Paříži.
Divadelní hra je doplněná také zhudebněnými básněmi českých i zahraničních autorů. Do not je převedl Zdeněk Král. Šansony zpívají Helena Čermáková a valašský hudebník František Segrado. „Je to lidský příběh plný naděje, je v něm romantika dálek a exotického prostředí varieté, je nadčasový a univerzální. V době, kdy je všude kolem nás příliš mnoho zbytečných slov, je navíc pohybové divadlo beze slov moc příjemné,“ nalákala diváky režisérka Mikotová.