Franz Kafka, geniální předchůdce existenciální a absurdní literatury, je devadesát let po smrti jednou z turistických atrakcí Prahy, stejně jako Hrad. Co by si o tom za svého života asi pomyslel? Že to je kafkárna? I ti, kteří jeho dílo nečetli, si jej spojují kromě absurdity se stísněností, nenaplněností a marností. A taková kafkovská atmosféra z uliček Starého Města na vás může padnout, pokud po nich bloumáte v čase, kdy po turistech není ani stopa. Projděte se 3. června, v den 90. výročí smrti Franze K., černobílou noční Prahou:
Kafka se narodil 3. července 1883 do rodiny pražského německého židovského obchodníka v domě na rohu ulic Maiselovy a Kaprovy, dnes tamní náměstí nese jeho jméno.
Křivolaké temné uličky vzaly za své při pražské asanaci na přelomu 19. a 20. století. Kafkův rodný dům připomíná jen kamenný portál a slavného rodáka pamětní deska s jeho bustou:
Rodina se často stěhovala, ale většinou jen o několik domů dál v blízkosti Staroměstského náměstí. Všechna bydliště Kafkových jsou rozseta po ploše sotva jednoho čtverečního kilometru (na fotografii níže je dům U Tří králů v Celetné). Franz, uzavřen většinu života v pomyslných hradbách staré Prahy, neustále toužil po úniku do „přirozeného“ světa a života. Marně. "Kdo hledá, nenajde, ale kdo nehledá, bude nalezen," napsal jednou.
Jeho pokusy o vlastní bydlení a osamostatnění nemívaly dlouhé trvání. Přechodně pobýval u některé ze svých sester. Nejbližší si byl s nejmladší Ottlou. Využil nabídky docházet do jejího domku ve Zlaté uličce, když si zoufal nad rušností svého bytu v domě U Zlaté štiky na počátku Dlouhé třídy. Své snoubence Felice Bauerové o útrapách se sousedy napsal: "Slyším až do 10 hodin vzdychání sousedů, rozhovory lidí žijících pode mnou, tu a tam rachot z kuchyně. A navíc je nad velmi tenkým stropem podlaha, a jeden nikdy neví, jestli mi nějaké pozdní odpoledne, právě když se chystám pracovat, služebná nestoupne úplně nevinně malou botou přímo na hlavu. Občas tady také někdo hrál na klavír a v létě bylo slyšet z půlkruhu přilehlých domů zpěv, housle a gramofon. Něco, co by se blížilo tichu, až od 11 hodin v noci. Takže nemožnost najít klid, úplný pocit ztráty domova, osvobozující místo šílenství, zhoršující se slabost a beznaděj."
Ottla i další dvě Kafkovy sestry přišly o život během druhé světové války v koncentračních táborech. Franz byl jediným chlapcem v rodině (jeho dva bratři zemřeli v dětském věku), senzitivním člověkem, který jen obtížně hledal cestu ke svému praktickému obchodnickému otci. Hermannu Kafkovi napsal v roce 1919 (na fotografii je tehdejší bydliště v Oppeltově domě na Staroměstském náměstí) dopis. Neodeslal ho však, publikován byl až po smrti obou dvou v roce 1952.
"Jasně si vzpomínám jen jeden případ z prvních let," psal Franz v Dopise otci. „I Ty si na to snad vzpomeneš. Kňoural jsem jednou v noci neustále o vodu, jistě ne kvůli žízni, spíše asi zčásti, abych zlobil, zčásti, abych se bavil. Poté co několik pořádných napomenutí nepomáhalo, vzal jsi mne z postele, vynesl jsi mne na pavlač, a nechal jsi mne tam samotného chvíli stát jen v košilce za zavřenými dveřmi. Nechci říct, že to bylo nesprávné, třeba tehdy doopravdy nešlo zjednat noční klid jinak, chci tím jen charakterizovat Tvé výchovné metody a jejich vliv na mne. Poté jsem tehdy byl zřejmě již poslušný, ale odnesl jsem si z toho duševní újmu. Pro mne tak samozřejmé domáhání se vody a ono mimořádně hrozné čekání venku jsem nikdy nemohl při své povaze dát do správné souvislosti. Ještě po letech jsem trpěl trýznivou představou, že ten obrovský muž, můj otec, ta poslední instance, mohl takřka bezdůvodně přijít a vynést mne v noci z postele na pavlač a že já jsem tedy pro něho znamenal takové Nic.“
Posledním Kafkovým přechodným pražským bytem byl Schönbornský palác, kde je dnes americké velvyslanectví:
Obchodnickou štafetu po otci Franz nepřevzal. I jeho vzdělání ohraničoval kruh Starého Města. Po německé obecné škole v Masné ulici šel na německé gymnázium nacházejícím se v paláci Golz-Kinských na Staroměstkém náměstí (na fotografii). Na německé části univerzity studoval práva, docházel ale i na přednášky germanistiky a dějin umění.
I když si v korespondenci a v denících často stěžuje na práci v úřadě, nebyl nesvědomitým bohémem - naopak úzkostlivě svědomitýn úředníkem. Nejprve pracoval krátký čas v pojišťovně Assicuzarioni Generali na Václavském náměstí:
A poté celých čtrnáct let v Dělnické úrazové pojišťovně na Poříčí (na snímku). I když svou práci nezanedbával, vnímal ji jako překážku v psaní, přestože i to pro něho bylo zápasem a sám sebe za spisovatele nepovažoval. "Myslím, že by se měly číst jen takové knihy, které koušou a bodají. Jestliže nás kniha, kterou čteme, neprobudí ranou pěstí do lebky, k čemu pak tu knihu čteme? Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás," napsal Kafka ve svých dvaceti letech.
Po práci spěchal k Prašné bráně, kde na něj čekával jeho přítel, také literát, Max Brod. Setkali se spolu poprvé při studiích a jejich přátelství prý začalo neshodou nad dílem Friedricha Nietzscheho. Po Brodovi Kafka žádal, aby po jeho smrti spálil jeho texty, z nichž za života publikoval velmi málo (vyšla mu například asi nejznámější povídka Proměna). Brod se ale s Franzovou tvorbou rozhodl naložit jinak - jeho díla uspořádal a vydal, díky němu literární svět objevil třeba romány (Amerika/Nezvěstný, Proces, Zámek).
Kafka byl poměrně asketického založení: nekuřák, vegetarián, abstinent a odpíral si sladkosti. Komplikovaný vztah měl k ženám a erotice. Přesto si ve společností svých přátel (kromě Broda trávil čas i s dalšími pražskými německými literáty: bratry Kischovými či Franzem Werfelem) dopřál povyražení v kavárnách a nočních podnicích. I když podle svědectví byl prý spíš tichým a soustředěným pozorovatelem. Potkat ho jeho současníci mohli třeba v (už neexistujícím) Café Savoy ve Vězeňské ulici nebo v salonu Berty Fantové v domě U Kamenného stolu.
V roce 1917 začal Kafka trpět tuberkulózou a léčil se v různých sanatoriích. Zemřel v léčebně v Kierlingu u Vídně 3. června 1924 ve věku 41 let. Pohřben je ale v Praze - na olšanském židovském hřbitově. Po roce 1948 byla Kafkova tvorba v tehdejším Československu odmítána jako dekadentní a pesimistická. „Návrat“ znamenala až 60. léta, kdy se konala mezinárodní kafkovská konference a také vyšla většina jeho děl. O to se významnou měrou zaloužil i Kafkův překladatel a tehdejší předseda Svazu spisovatelů Eduard Goldstücker. Plné pozornosti se ale Kafkovi dostalo až po listopadu 1989.
Kam za Kafkou?
Vydat se Prahou po stopách Franze Kafky lze také na četných organizovaných vycházkách, pořádá je například Společnost Franze Kafky, v jejíž prostorách k aktuálnímu výročí uvádějí groteskní revue Franz KafKABARET. Ovlivnilo také program Švandova nebo Dejvického divadla, obě hry se pokoušejí narušit kafkovský mýtus. Anebo si můžete poslechnout některé z vystoupení literáně-hudebního Kafka Bandu, za nímž stojí mimo jiné Jaromír 99, spoluautor komiksového Zámku. Mimochodem, k facebookovému profilu Franze Kafky se hlásí 1,6 milionu jeho příznivců.
