Brno - Předposlední letošní premiéra Národního divadla Brno sází na krev a násilí. Původní romantický text Friedricha Schillera - Loupežníci - se pod nánosem punkové hudby a akčních scén jako vystřižených z filmů Quentina Tarantina proměňuje v opus agresivity. Do temného světa drog a bratrské rivality se návštěvníci premiérově vydají dnes večer v divadle Reduta.
Schillera řízli Tarantinem: brněnští Loupežníci holdují násilí
„Chceme otevřít otázku vzpoury. Sám mám rád akční filmy, líbí se mi střihovost snímků Quentina Tarantina. I na divadelních prknech používáme klasické prvky akčních filmů - zbraně, umělou krev a násilí,“ netajil se režisér česko-německého původu Thomas Zielinski. Stejně rychlé jako přestřelky jsou i dialogy mezi hlavními postavami jinak tradičního díla hnutí Sturm und Drang.
„Jediné, co je na tom moderní, je to, že nemáme žádné zbytečné věci, žádnou zbytečnou scénu nebo rekvizity, jsme v prázdném prostoru, kde hrajeme původní historický text,“ naznačil představitel hlavní role Franze Moora Martin Siničář. Dusivou atmosféru dokreslují všudypřítomné boxovací pytle i hlasitá německá punková hudba.
Karl Moor, který je lstí bratra Franze vyhnán z domu, kolem sebe shromáždí skupinu „spravedlivých“ loupežníků, jejichž posláním je trestat zlo. Obraz zločinců, kteří se svévolně snaží zlepšit svět, je podle tvůrců především o generační rebélii. Je ale násilí legitimní prostředek k dosažení vyšších cílů? ptají se autoři brněnské inscenace. Jisté je, že násilí z inscenace prosakuje až do hlediště.
No comment: Inscenace Loupežníci v brněnské Redutě (zdroj: ČT24)
Johann Christoph Friedrich von Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v Marbachu. Schiller chtěl studovat teologii, ale z rozkazu vévody musel jako čtrnáctiletý nastoupit na vojenskou akademii, kde později studoval práva a lékařství. Loupežníky napsal už v roce 1781 a vydal je vlastním nákladem, čímž se zadlužil.
O rok později se drama dostalo i na divadelní prkna a hra zaznamenala ohromný úspěch, především u mladých lidí. Jeho postavy se staly vzorem literárního hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Přestože se Schiller opakovaně dostal na hranici bídy, ve svém přechodně šťastném období napsal Ódu na radost, jejíž text použil Beethoven pro závěrečný sbor 9. symfonie.
Schillerův přítel Goethe mu dopomohl získat titul profesora historie. V roce 1791 ale Schiller onemocněl tuberkulózou a odjel se léčit do Karlových Varů. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval a 9. května 1805 ve Výmaru umírá.