Sny čtyř dívek a střet s každodenní realitou – prací umývaček nádobí. Příběh má napomoct při odbourávání bariér mezi slyšícími a neslyšícími. „Ukazujeme hodně z našeho světa. Ukazujeme jevištní znakový jazyk i ten hovorový. Divák zjistí, jak vypadají hádky nebo usmiřování,“ popsala herečka a studentka oboru Výchovné dramatiky pro neslyšící Veronika Mikulová.
„Veronika zmiňovala, že mají možnost ukázat svět a reakce neslyšících. V inscenaci jsou zachyceny i momenty, kdy dívky unikají do říše fantazie. Ta je společná všem lidem. Je hezké ukázat, že ho mají i neslyšící. Ukazujeme, že na divadle jsou si všichni rovni,“ dodala režisérka společného autorského projektu Zoja Mikotová. Aby slyšící divák postřehl všechny nuance příběhu, průvodkyní vesmírem a příběhem se stala slyšící studentka.
I když ústřední čtveřice patří mezi neslyšící, významnou roli hraje hudba a pohyb. Znakový jazyk působí jako balet rukou. „Příprava představení je samozřejmě složitý proces, ale na druhou stranu pokud máme společné téma a myšlenku, tak je to jednodušší. My už navíc mezi sebou máme vazby, tak se nám spolu zkouší dobře,“ dodala Mikotová.
NO COMMENT: V hlavních rolích Časoprostoru se představí neslyšící
Režisérka Zoja Mikotová o choreografii pro neslyšící
„Když jsme začali se studenty pracovat, v duchu jsem si přála, aby nebyli otroky předepsané hudby, aby nebyli vůbec svázáni v projevu. Takže jsme naopak dělali svobodně choreografii a hudba k tomu byla dodávána až pak. Od počátku se mnou pracoval Zdeněk Kluka, bubeník skupiny Progres, později Pokrok, který má velký smysl pro rytmus. Když on se zadívá na pohyb, dokáže k němu dát tak rytmickou hudbu, že to vypadá, jako bychom se na ni pohybovali. Ale zase zpětně: každý pohyb je rytmický. Srdce bije všem stejně, dýcháme, máme svůj životní rytmus. Je jenom důležité si to uvědomit a vědomě s tím pracovat.“
Přečtete si rozhovor s režisérkou Zojou Mikotovou o práci s neslyšícími studenty.
Ateliér Výchovné dramatiky pro Neslyšící uvedl ve studiu Marta od svého vzniku v roce 1992 řadu inscenací, které slavily úspěch i na mezinárodních festivalech - Capricos, Genesis nebo Bajky a sny. Inscenace jsou vždy určené pro slyšící i neslyšící publikum.
