Rozdělení Československa završila před 25 lety měnová odluka. Na bankovky se lepily kolky

Česko a Slovensko se sice rozešlo k prvnímu lednu 1993, společná měna jim ale vydržela o něco déle. Takzvaná měnová odluka, která přinesla samostatnou českou a slovenskou měnu, nastala přesně před 25 lety. Národní měny měly zpočátku formu okolkovaných československých bankovek. Obří akci provázely i podvody.

Bratislavané čekají ve frontě aby si mohli vyměnit bývalé federální československé peníze za okolkované
Zdroj: ČTK Autor: Jana Košnárová

Po vzniku samostatné České republiky i Slovenské republiky zůstala jejich společnou měnou koruna československá. Její platidla, bankovky a mince, byly také jedinými a společnými platidly obou států. Toto řešení se považovalo za přechodné.

Hned na počátku roku 1993 se ukázalo, že charakter a směr peněžních toků mezi zeměmi vytváří prohlubující se nerovnováhu. Nestejná důvěra v nové státy měla své dopady. „Peníze začaly odtékat ze Slovenska k nám a neexistoval žádný mechanismus, jak tyto peněžní toky obrátit,“ poznamenal před pěti lety bývalý prezident Václav Klaus.

Československé bankovky s kolky
Zdroj: ČTK
Autor: Jaroslav Hejzlar

Řízením měnové odluky a posléze i zavedením české měny byl pověřen tehdejší zástupce viceguvernéra Státní banky československé Pavel Kysilka. Vznik měn byl provázen dvěma kroky: ustavením emisních bank jako centrálních institucí (nástupkyň SBČS) a osamostatněním peněžních oběhů.

Plynulé zvládnutí této změny podpořila řada legislativních opatření. Koncem roku 1992 byl v České národní radě přijat zákon o České národní bance (ČNB), který určil, že peněžní jednotkou v České republice je koruna česká (Kč), a upravil řízení peněžního oběhu. Byla jmenována bankovní rada v čele s guvernérem Josefem Tošovským.

Kolkování bankovek v lednu 1993
Zdroj: ČTK
Autor: Tomáš Novák

Před uvedením nových peněz se použily kolky. Připravovány byly už od léta 1992 a v prosinci 1992 začalo kolkování části zásob bankovek. Musely se překolkovat bankovky za desítky miliard.

„Na začátku roku 1993 jsme pracovali od rána do večera. Měli jsme směny i o víkendech. Přitom bankovky kolkovali speciálně vyčlenění zaměstnanci, kteří nedělali nic jiného,“ vzpomínal vedoucí provozního odboru brněnské pobočky České národní banky Vlastimil Hasoň. Kolkovaly se bankovky vyšších hodnot (100, 500 a 1000 Kčs), nižší bankovky byly částečně ponechány jako společné.

Video Studio ČT24
video

Historik Mücke: ČR neměla vlastní mincovnu, takže první emise byla v Německu či Kanadě

Na výměnu peněz se stály fronty

Oběživo si země rozdělily v poměru 2:1 ve prospěch Česka. Systém kolkování nebyl novinkou, použil ho již v roce 1919 ministr financí Alois Rašín, když na území s válkou rozvráceným hospodářstvím zavedl měnovou reformu.

Každý člověk si mohl vyměnit čtyři tisíce korun, děti do patnácti let tisícovku. Pokud měli peněz více, mohli je uložit na účty obchodních bank. Nebo si je poslat složenkou – lidé zaplatili neokolkovanou bankovkou a za týden si vyzvedli okolkovanou.

Do spořitelny a na poštu se tak nahrnuli Češi, kteří měli jen čtyři dny na to, aby stokoruny a vyšší bankovky vyměnili za ty s kolkem. Bez něho se z peněz v noci na 8. února staly jen papírky, kterými se nedalo zaplatit. Ministr vnitra proto nechal na bezpečnost dohlížet dokonce i vojáky.

Záběr z Bratislavy ze 4. února 1993 – lidé ve frontě čekají, aby si mohli vyměnit bývalé federální československé peníze za okolkované.

Zdroj: ČTK
Autor: Jana Košnárová

Zhruba do čtyř měsíců po odluce přišly do oběhu nové mince. Vzhledu bankovek se zhostil grafik Oldřich Kulhánek spolu s rytcem Milošem Ondráčkem. Z jejich dílny vyšly návrhy, které obstály i ve světě. Oficiálně potvrzenou krásu měla například i kovová dvoubarevná padesátikoruna z roku 1993, která získala mezinárodní ocenění mince roku. První slovenská bankovka (50 Sk) přišla do oběhu koncem srpna 1993. Autorem tamních návrhů byl malíř Jozef Bubák.

Vzhledem k nevelkým devizovým rezervám a vnější nesměnitelnosti korun uzavřely Česko a Slovensko 4. února 1993 platební smlouvu. Platební styk začal fungovat přes clearingový účet centrálních bank – za obchody uzavřené před rokem 1993 se platilo českou a slovenskou měnou v poměru 1:1, ceny pozdější byly přepočítávány podle kurzu měn k evropské zúčtovací jednotce ECU („předchůdce“ eura). Od října 1995 se platby prováděly prostřednictvím konvertibilních měn, k nimž česká i slovenská měna začaly patřit.

A jak oba státy z měnové odluky vyšly? Počáteční nastavený kurz 1:1 se brzy ukázal jako neudržitelný, takže už v červnu 1993 musela slovenská centrální banka devalvovat o deset procent. Předpovědi o propadu ekonomiky u východních sousedů se ale nepotvrdily. Při české měnové krizi v květnu 1997 bylo zrušeno fluktuační pásmo a pevný kurz nahrazen řízeným floatingem. Slovenská měna přešla na plovoucí kurz po devalvačních tlacích v roce 1998.

Novou etapu začalo Slovensko psát v lednu 2009, kdy se stalo členem eurozóny (slovenskou korunu nahradilo euro). V tomto ohledu tak předběhlo Česko, které se rovněž zavázalo přijmout euro, když vstupovalo do Evropské unie.

České ministerstvo financí a ČNB ve svém materiálu z loňského prosince opět doporučily vládě prozatím nestanovovat cílové datum vstupu do eurozóny, tedy přijetí eura. Vláda Andreje Babiše (ANO) ve svém programovém prohlášení uvedla, že nebude o vstup do eurozóny usilovat. Prezident Miloš Zeman loni řekl, že Česko je na euro připravené, přijetí ale brání mentální bariéra.