Při kontrolách domovů pro handicapované zjistila Kancelář veřejného ochránce práv opět nedostatky, které se týkají prostředí, ve kterém klienti žijí, i přístupu k nim. Zdravotně postižení podle ombudsmanky stále žijí spíše v ústavním prostředí než v normálním domově. Chybí individuální přístup a možnost samostatně se rozhodovat.
Ombudsmanka se na péči o zdravotně postižené lidi zaměřuje už dva roky. Kontroly v domovech pro handicapované provedla kancelář v různých krajích a stále nejsou podle ní uspokojivé. Jsou to víc ústavy než domovy.
„Ve většině případů šlo o velkokapacitní zařízení umístěná v prostorách zámků nebo klášterů, které samy o sobě znemožňují zajistit klientům bydlení podobné normálnímu životu. Zároveň je ale jejich život vysoce organizovaný, chybí individuální přístup ke klientům a podpora rozvíjení jejich schopností a dovedností,“ řekla ombudsmanka Anna Šabatová.
Klienti nemají soukromí, nemohou si vybrat sami ani oblečení
Jako problematické vidí tým veřejné ochránkyně práv zejména to, že klienti nemají možnost podílet se na základních pracích, které by vykonávali, kdyby bydleli samostatně. Nemohou často rozhodovat ani o takových detailech, jako je výběr oblečení, jejich čas je organizován, například včetně společných přestávek na cigaretu.
Problémy jsou podle Šabatové jednak materiálního charakteru, které souvisí právě s umístěním domovů v nevyhovujících a památkově chráněných budovách, a jednak v detailech samotného přístupu ke klientům. Lidé v domovech často nemají potřebné soukromí ani ve svých ložnicích nebo ve sprchách.
Na noc personál ložnice zamykal
„V jednom případě například byli v noci klienti zamčeni ve svých ložnicích, a to v situaci, kdy bylo v domově pouze minimum personálu. Situace byla vyloženě riziková, například v případě požáru není vůbec jisté, zda by bylo možné je evakuovat,“ popsala Anna Šabatová. Po setkání s ombudsmankou vedení domova přislíbilo, že klienty v noci na pokojích zamykat nebude.
Vývoj péče o zdravotně postižené se podle Šabatové zastavil s tím, jak skončily projekty podporované dotacemi. „Ideálně by stav měl směřovat k tomu, aby klienti bydleli v prostředí co nejpodobnějším normálnímu domovu a nebyli odděleni od ostatních lidí. Aby byli začleněni do komunity. Částečně je to i záležitost změny myšlení zaměstnanců domovů, kteří se sice snaží svou práci dělat co nejlépe, ale neuvědomují si, že by bylo možné ji dělat jinak,“ řekla ombudsmanka.
Úřad zpracoval výsledky kontrol do obsáhlé zprávy, která je určená nejen ředitelům jednotlivých domovů, ale zejména krajům, které jsou zřizovateli domovů, a ministerstvu práce a sociálních věcí.
