Šumavský národní park po deseti letech ukončil první biomonitoring lesa v nejchráněnějších oblastech. Laserové zaměřování stromů a sledování samovolného vývoje má význam i pro lesnické hospodaření mimo chráněné území. Biologové totiž rozvoj sledovali jak ve zdravých porostech, tak i v oblastech poničených kůrovcem nebo orkány.
Vývoj stromů odborníci sledují v bezzásahových oblastech na více než tisíci plochách. „Zaznamenáváme nejen pozice a charakteristiky stromů, ale také tlejícího dřeva, případně pahýlů souší,“ sdělila ekoložka Pavla Čížková.
Kromě toho musí ekologové spočítat i jednotlivé mladé stromky. Například v Luzenském údolí u Modravy jich před deseti lety na jednom hektaru rostlo samovolně asi pět tisíc. „V současné době to kleslo asi na dva a půl tisíce kusů na hektar, ale je to proto, že zmlazení postupně přerůstá do stromového patra a zvyšuje se nám počet stromů malých dimenzí,“ vysvětlila Čížková.
Za posledních deset let se rovněž změnil třeba i les u jezera Laka v západní části Šumavy, kde má kromě smrků velké zastoupení také jeřáb. Právě tato lokace přitom po orkánu Kyrill v roce 2007 patřila k nejvíce zasaženým. Holiny na celé Šumavě nejčastěji samovolně zarůstají smrky, proto už je správa národního parku nesází.
Plochy ke sledování si nevybírá sám národní park, jsou přiřazeny počítačem. „Jsou tam nivy toků, které jsou téměř bezlesé, rašeliniště, smrkové lesy, které přežily kůrovcovou gradaci, zároveň jsou tam i lesy po kůrovcové gradaci nebo po vichřici,“ vyjmenoval ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Na detailní vývoj lesa v průběhu deseti let navazuje 3D snímkování. To dává přehled prakticky o každém centimetru lesa i o stavech stromů. Správa rezervace na něm spolupracuje se sousedním bavorským parkem.
