Události: Rodič se nesmí bez svolení expartnera odstěhovat s dítětem daleko
Dohodnout se na tom, kde bude dítě bydlet a jak daleko to bude mít k rodiči, s nímž žít nebude, je jeden z nejdůležitějších kroků při rozvodu. V roce 2017 v Česku skončilo skoro 26 tisíc manželství, nezletilých dětí se to týkalo v 15 tisících případech.
Pokud se rodiče na místě bydliště potomka nedohodnou, rozhoduje soud. Jednostranná změna je podle občanského zákoníku ilegální. „Pokud by to rodič porušoval, tak se to může projevit v rozhodnutí, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do péče,“ varuje soudce okresního soudu v Novém Jičíně Vladimír Polák.
Podobné případy řeší často – někdy jde ze strany rodičů o neznalost, jindy o obstrukce. „Rodiny od nás potřebují, abychom rozhodovali co nejvíc jednotně,“ upozorňuje Polák.
To je problém i podle soudního znalce Ptáčka: „Nikdo neví, jak který soudce rozhodne, jak bude reagovat OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí, pozn. red.). Je to zakletá situace.“
O tom, jak rozhodování sjednotit, jednali zástupci napříč soudy v Kroměříži. „Nazvali jsme si to vnitrostátní únos dítěte, protože je to dramatická situace. Někdy to dokonce radí ne úplně dobří advokáti. Říkají – vezměte dítě, odvezte ho z dosahu druhého rodiče,“ popisuje právnička Justiční akademie Jana Koláčková Zapletalová.
Někteří rodiče se za dětmi raději přestěhují
Zkušenost s „únosem“ potomka má například Petr Nosek: „Bývalá žena mi řekla, že se chce odstěhovat do vesnice u Budějovic.“ Rozváděli se, když jejich synovi byly tři roky. Soudy ale podle něj neřešily, že s přestěhováním dítěte nesouhlasí.
V podobné situaci byl i David Lobreis, který jezdil skoro tři sta kilometrů ze Znojma do Teplic za svou 2,5letou dcerou. Soud střídavou péči zamítl kvůli vzdálenosti i nízkému věku děvčátka. Lobreis se nakonec za dcerou odstěhoval. „Dojel jsem do Litoměřic nebo Teplic, byli jsme dva dny na hotelu a pak jsem jel zpátky. Tohle jsem dělal dva roky,“ vzpomíná Lobreis.
