Takzvaná objektivní odpovědnost byla do zákona zavedena 19. ledna 2013 a znamená, že za zachycený přestupek musí zaplatit provozovatel vozidla, pokud neprokáže, že v danou chvíli neřídil on. Ministerstvo dopravy tím vyřešilo zneužívání institutu osoby blízké.
„Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“
§ 10 odst. 3 Zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb.
Podle soudce Jiřího Gottwalda, který návrh podal, je taková praxe v rozporu s principem právního státu, protože stejně jako v případě trestných činů, i za přestupek by neměl být odpovědný nikdo jiný. Plénum Ústavního soudu ale návrh na zrušení části zákona zamítlo.
„Byla tu otázka, zda je vůbec povinnost provozovatele splnitelná. A k tomu se Ústavní soud postavil tak, že se jedná o rozšířenou povinnost provozovatele vozidla plynoucí z toho, že vlastnictví zavazuje,“ reagoval Gottwald.
Objektivní odpovědnost ve správním právu funguje
Ústavní soud se vyjádřil i k námitce, že stejně jako v případě trestných činů by i za přestupek neměl být odpovědný nikdo jiný. Podle Rychetského se však jedná o neadekvátní srovnání: „Za trestný čin může nést zodpovědnost pouze pachatel. V případě správního práva je princip objektivní odpovědnosti ale opodstatněný.“
Důkazem může být i omezení zneužívání instituce osoby blízké po zavedení zákona. „Před rokem 2013 byla vymahatelnost takových přestupků 30 procent, zatímco po přijetí zákona se zvýšila na 70 procent,“ řekl mluvčí Ústředního automotoklubu Igor Sirota s poukazem na systém, který se osvědčil v modelovém Nizozemí i jinde v Evropě.
