Pro zdravého člověka je dovolená většinou spojena s časem, kdy se zbaví starostí. Pro diabetika to úplně neplatí. Musí si hlídat řadu věcí, aby předešel případným problémům, kdyby u něj nastala hypoglykemie. Lékař Michal Anděl z Diabetologické ambulance II. interní kliniky FNKV doporučuje před cestou inzulin a injekční jehly rozdělit do více zavazadel, aby v případě ztráty nebyl člověk zcela bez zásob. Pro ČT popsal základní praktické rady, jak se lidé s cukrovkou mají na dovolené chovat.
Radost z cestování? Diabetici si musí dát pozor, aby se jim dovolená nezkomplikovala
Lékař Anděl o cestování diabetiků (zdroj: ČT24)
Podle Michala Anděla je několik kroků, které by měl člověk s cukrovkou provést, než odcestuje. Doporučuje udělat si seznam věcí, které musí mít s sebou. „To se týká inzulinu, injekčních jehel nebo glukometru, ale u pacienta s inzulinovou pumpou také všech věcí, které k pumpě přísluší. Také to jsou dezinfekční prostředky,“ vyjmenovává.
Měl by mít s sebou také něco pro případ hypoglykemie, tedy speciální injekci glukagonu. „Dovede uvolnit z jater glukózu a v případě bezvědomí, pokud by k němu došlo, ji může aplikovat okolí pacienta, a tak ho pomoct vyvést z hypoglykemie, která je poměrně nebezpečnou komplikací,“ řekl.
Druhou věcí je pojištění, zejména pokud cestujeme mimo země Evropské unie. „Dobře víme, že naše pojištění kryje jenom to základní,“ upozornil lékař. Některé pojišťovny podle něj mají pojištění, které se týká chronických nemocí. Při sjednání pojistky by však každopádně měl člověk na svou nemoc upozornit.
„Za třetí by před cestou měl mluvit se svým doktorem,“ doplnil Anděl poslední krok. Diabetik by ostatně měl mít s sebou potvrzení, že trpí cukrovkou. „Někdy to mohou na letištích vyžadovat, zejména když se jim při prosvícení zavazadla ukáže něco neobvyklého,“ dodal.
Inzulin do nákladového prostoru letadel nepatří
Když už člověk vyráží na cestu a letí letadlem, upozorňuje specialista na diabetes, že se inzulin zásadně přepravuje v příručním zavazadle v kabině, nikoli v odbaveném kufru v nákladovém prostoru. „Jsou tam teploty často hluboko pod bodem mrazu, při kterých se inzulin znehodnocuje,“ vysvětlil.
Pokud jde o stav diabetika, pokud cestuje na krátkou vzdálenost v Evropě, nevyžaduje to podle Anděla žádné zvláštní opatření. „Pokud cestuje na delší vzdálenost přes několik časových pásem, je třeba se poradit se svým diabetologem, jak se zachovat,“ řekl. Podle toho, jestli při letu času ubývá nebo přibývá, jak se mění časová pásma, může se měnit i to, kolik dávek inzulinu člověk potřebuje.
Pokud diabetik cestuje autem, musí na rozdíl od zdravého člověka podle lékaře dělat zastávky mnohem častěji. Během jízdy si taky musí po dvou až třech hodinách přeměřit hladinu glykemie.
„Při jakémkoli náznaku hypoglykemie musí zastavit, zajet na kraj silnice, přeměřit si glykemii, okamžitě se najíst a čekat minimálně 45 minut, než si opět přeměří hladinu krevního cukru. Pokud je potom normální a nemá žádné příznaky, může pokračovat v cestě. Tento sled událostí musí dodržet, aby nebyl rizikem pro sebe nebo pro jiné,“ uvedl lékař.
Komplikací může být vysoká teplota i krádež zavazadla
Opatrný musí být diabetik i v cíli cesty. „Zejména tam, kde by člověk mohl očekávat krádež, je dobré si věci, které si diabetik s sebou bere a zejména inzulin a injekční techniku, rozdělit do dvou zavazadel,“ radí Anděl. V případě ztráty tak člověku zbyde aspoň část zásob.
Pozornost musí věnovat i horku, zejména při pobytu v teplotách přes 35 stupňů. Typickým příkladem je odstavené auto na slunci, kde diabetik zapomene inzulin. Teplota uvnitř totiž dosahuje až 60 stupňů Celsia.
„Začínáme se pak dostávat do situace, kdy se bílkoviny denaturují. Za těchto okolností je třeba si toho být vědom a nenechávat inzulin na slunci, nenechávat ho v autě v horkých teplotách a mít připraveno něco s dostatečnou izolací,“ přiblížil lékař.
Na dávkování inzulinu by teplota mít vliv neměla. Více tělesného pohybu ale podle Anděla potřebu inzulinu lehce snižuje.