Smog znovu dusí Česko. Zatímco před třiceti lety byl hlavním zdrojem znečištění průmysl, nyní jsou tyto emise už většinou několikanásobně nižší. Pozornost se ale přesouvá k menším zdrojům – lokálním topeništím a dopravě, především v těch nejvytíženějších místech.
Auto za autem a výfuk za výfukem. Například na pražském Břevnově projede asi 45 tisíc vozů denně – tedy jedno každé dvě sekundy. Třetinu z nich sem nově přivedl tunel Blanka, který udělal z téhle ulice jedno z nejvíc znečištěných míst v metropoli. I proto je pod drobnohledem.
Jsou tady umístěné základní analyzátory pro plyny, jako jsou ozon, oxid siřičitý, oxid dusíku, oxid uhelnatý. Třeba oxid dusičitý loni podle odhadu překračoval roční limit na pěti z osmi stanovišť, která u výjezdu z tunelu jsou.
Princip měření je většinou stejný: vzorek vzduchu prochází přes různé druhy záření. „Záření nějakým způsobem s měřeným plynem reaguje. Absorbuje nebo ten plyn další záření uvolňuje. To se měří v detektoru,“ vysvětluje vedoucí Národní referenční laboratoře pro vnitřní a venkovní ovzduší Státního zdravotního ústavu Bohumil Kotlík.
Tyto mobilní stanice sice měří škodliviny jen přímo tam, kde stojí, odborníci pak ale data mohou zanést do matematického modelu a pomocí něj odhadnout znečištění i v širším okolí. Tedy tam, kde bydlí lidé.
Prach ve vzduchu je velké téma i v Ostravě. A i když je tady podíl dopravy menší, prostor pro snížení tu našel dopravní podnik. Autobusů na stlačený zemní plyn už Ostravou jezdí 105. Do roku 2020 jich dopravní podnik chce pořídit dalších 183.
Odborníci se zatím neshodou na tom, jak moc škodí doprava zdraví
Jak moc lidskému zdraví silniční doprava škodí, na tom se ale odborníci neshodnou. Příklad z Německa – jedno z měst, které má tuto zimu velké problémy se zplodinami, je Stuttgart. Firma Dekra tam zkoumala, jak moc by pomohlo zavedení elektromobilů.
Výsledek je, že každý den tu auta uvolní 475 kilogramů prachu, ale jen 16 procent jsou zplodiny z motorů. Daleko víc se uvolní otěrem brzd a pneumatik a taky zvířením toho, který už na silnicích leží.
Další studie ale naznačují, že daleko větší problém může představovat ještě menší prach, který produkují typicky modernější dieselové motory. Do válců totiž vstřikují palivo pod takovým tlakem, že v podstatě spalují naftovou mlhu – ale zároveň pořád ne dokonale. Výsledkem jsou pak velmi jemné zplodiny.
Dva roky stará měření Dánské ekologické rady ukázala, že jedno z nejvíc znečištěných míst Evropy tímto typem zplodin je příznačně pražská Evropská třída.
Nejmenší částice škodí přes krevní oběh celému organismu
A co se vlastně děje v těle, pokud člověk vdechuje výfukové plyny? Zmíněné prachové částice se dostávají do různých míst dýchací soustavy. Vědci si nejdřív situaci vymodelují v počítači, zadají množství a typ částic a pak sledují, kde se zachycují. Rozhodující je přitom velikost jednotlivých částic – a ta se pohybuje v mikrometrech. Celou simulaci potom odborníci ověřují na fyzickém modelu.
Platí přitom, že právě ty nejmenší částice pronikají i do krevního oběhu a škodí tak nejen dýchací soustavě, ale celému organismu. Zdravé plíce se běžných nečistot zbaví skoro samy, některé látky ovšem vypudit nedovedou. Škodí tak nejen azbest. Z výfuků jdou taky oxidy dusíku a ty dráždí plíce a člověk pak může být náchylnější třeba ke chřipce nebo zápalu plic.
Oxid uhelnatý zvyšuje únavu, protože zpomaluje přenos kyslíku v krvi. Oxidy síry dráždí oči a ve vysoké koncentraci opět nesvědčí plicím.
Nové trysky z VUT mají výfukové plyny omezit
Klíčem k čistšímu prostředí je tedy kromě jiného i omezení výfukových plynů. Vědci z Vysokého učení technického proto vyvíjejí nové trysky do aut, ze kterých by nečistot odcházelo výrazně míň.
„Náš účel je vyvinout takové trysky, které palivo dokonale spálí tak, aby se nedostávaly nespálené částice do ovzduší,“ říká vedoucí odboru termomechaniky a techniky prostředí Fakulty strojního inženýrství VUT Miroslav Jícha. Hlavní je udělat co nejmenší kapky, které je možné spálit jednodušeji, než ty velké.
„Můžeme do té trysky přivádět určitou část vzduchu, která pomáhá rozprašovat palivo,“ vysvětluje Jícha. Vznikne tak v podstatě sprej, ze kterého se do ovzduší dostane méně škodlivých látek. Přesto ale platí, že všechny částice, které se do prostředí dostanou, v něm také zůstanou. Nemusí je vdechnout lidé – většina postupně klesne na zem a dostane se buď do půdy, nebo při dešti do kanalizace, případně postupně do moří a oceánů.
