Šanci na rehabilitaci otce, který zemřel v roce 1951 ve věznici v Uherském Hradišti, dostal Albert Foldyna. Obrátil se na Ústavní soud, protože nižší soudy odmítly nárok na očištění jména jeho otce. Ten byl StB vyšetřován zřejmě pro svoje prvorepublikové působení ve firmě Baťa. Zákon o soudní rehabilitaci ale počítá s tím, že se týká skutků spáchaných po 5. květnu 1945.
Ústavní soud otevřel novou cestu k rehabilitaci vězně z 50. let
V 50. letech byla věznice v Uherském Hradišti postrachem: působila tam jedna z nejdrsnějších expozitur Státní bezpečnosti. Vězni podstupovali mučení včetně týrání elektrickým proudem, desítky lidí za zdmi věznice zemřely. Mezi nimi za nevyjasněných okolností a za neznámý prohřešek i otec Alberta Foldyny.
Speciál ČT24 k nálezu Ústavního soudu o rehabilitacích (zdroj: ČT24)
Nikdy nebyl z ničeho obviněn, obžalován ani odsouzen a nebyl ani oficiálně vězněn. Přesto 6. května 1951, poté co byl v březnu téhož roku zadržen, v Hradišti zemřel. Podle StB údajně spáchal sebevraždu, žádná lékařská zpráva ale není k dispozici.
„Já na otce vzpomínám velice v dobrém. My se s tím nikdy nesmíříme, protože to nejde. Byl jsem nejstarší chlap v rodině, bylo mi čtrnáct a půl roku, když otec zemřel. Málokdo si to dovede představit,“ svěřil se Albert Foldyna.
Sporné datum
Foldyna chtěl u soudů dosáhnout rehabilitace svého otce. Zatímco okresní soud mu vyhověl a věc postoupil výš, krajský a po něm i vrchní soud naznaly, že nárok na rehabilitaci nemá. V zákoně z roku 1990 totiž stojí, že rehabilitovat lze lidi perzekvované za skutky „spáchané“ po 5. květnu 1945, tedy v době nastupující a probíhající komunistické totality. A z kusých podkladů podle soudů vyplývalo, že otec byl StB zadržen pro svoji činnost u firmy Baťa, která se týkala období první republiky a okupace, tedy období před 5. květnem 1945.
§ 2 (1) Pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu 1945 (...)
Ve skutečnosti Ústavní soud zjistil, že tomu tak nebylo. „Z materiálů, které se zachovaly v archivech StB, vyplývá, že při vyšetřování pana Foldyny a skupiny osob - nejčastěji šlo o zaměstnance Baťových závodů - chtěla StB odhalit různá časová období, mimo jiné i v době po 5. květnu 1945. StB například zajímalo, jestli zaměstnanci závodů nevyužívají určité archivní materiály ke kompromitaci poválečného komunistického režimu,“ vysvětlil ústavní soudce Jan Musil.
Ústavní soud se ztotožnil s tvrzením Alberta Foldyny, že soudy zákon vyložily ryze formalisticky. Možnou rehabilitací muže se tak bude znovu zabývat Krajský soud v Brně.
První zákon nepomohl
První pokusy o rehabilitaci některých odsouzených z 50. let se objevily už roku 1968. Tehdejší uvolněná atmosféra otevřela prostor pro vydání prvního zákona o soudní rehabilitaci, ale tento pokus o nápravu vyzněl v nadcházejícím období normalizace do ztracena. Politické procesy probíhaly dál, i když už neměly tak tragickou podobu jako procesy v 50. letech. Druhý zákon o soudní rehabilitaci byl přijat v roce 1990.
Od roku 2005 mají oběti režimu nebo pozůstalí po nich nárok i na finanční kompenzaci, a to díky nařízení vlády z roku 2004. Lidé mohou získat příplatek k důchodu, který je odvislý od délky věznění. Nároky řeší Česká správa sociálního zabezpečení, která za prvních deset let fungování systému (do 30. 9. 2014) na dávkách pro politické vězně a odbojáře vyplatila 7,96 miliardy korun. Loni v září pobíralo příplatek k důchodu 5434 bývalých politických vězňů.