Praha - Na vládu míří série ústavních změn, které mají omezit a precizovat pravomoci prezidenta. Podle návrhu by mělo být jasně řečeno, že zahraniční politiku určuje vláda, prezident má také přijít o autonomii při jmenování členů bankovní rady ČNB. Pražský hrad se změnami nesouhlasí a sám Zeman je označuje za odplatu šéfa vládních legislativců Jiřího Dienstbiera.
Novela ústavy počítá například s tím, že prezident bude při jmenování členů bankovní rady České národní banky potřebovat souhlas Senátu. Nyní jej mít nemusí. Návrh také dává Poslanecké sněmovně právo podat ústavní žalobu na prezidenta, což zatím může učinit jen Senát se souhlasem sněmovny. Nově by se na Ústavní soud mohly obrátit obě komory parlamentu, a to bez souhlasu té druhé.
Jasnější formulaci by potom měla česká ústava dostat v souvislosti se zahraniční politikou, kde se Pražský hrad a Strakova akademie dostávaly do opakovaného střetu jak za působení Václava Klause, tak za aktuálního angažmá Miloše Zemana. Podle textu má zahraniční politiku země určovat kabinet. „Už podle stávajícího výkladu je v oblasti exekutivy tím určujícím hráčem Vláda České republiky,“ vysvětluje ministr pro legislativu Jiří Dienstbier s tím, že nová formulace má jen precizovat herní pole ústavních aktérů.
Šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek potom nevyloučil, že by z ústavy vypadla pasáž, podle které prezident reprezentuje republiku navenek, záleží ale na tom, zda se pro takovou změnu najde ústavní většina. Zároveň zdůraznil: „Nevěřím tomu, že by se úpravami ústavy řešily problémy, které musíme vyřešit komunikací. Ať bude ústava jakkoliv napsaná, přece se vždy budu muset s prezidentem na některých věcech dohodnout.“
Zeman: Dienstbier provádí vendetu
Pražský hrad ovšem s návrhy nesouhlasí. „Je komické, aby se přímo zvolený prezident dostal do situace, kdy má menší kompetenci než prezident zvolený parlamentem,“ konstatoval prezident Miloš Zeman. „Prezident jmenuje velvyslance a podle ústavy prezident zastupuje stát navenek. Já chápu pana Dienstbiera jako neúspěšného kandidáta v prezidentských volbách, že provádí jakousi vendetu, a je mi ho líto.“
Dienstbier osobní rozměr ústavních změn odmítá. „Všichni tři demokraticky zvolení prezidenti měli tendenci jít na samou hranu ústavnosti. Je do jisté míry přirozené, že se každý snaží využít svého prostoru tak, jak to jen lze, ale když to překročí hranici, celý systém to poškozuje. Hlavním cílem tohoto návrhu ústavy je zajistit i nadále parlamentní formu republiky,“ uvedl.
Omezení prezidentských pravomocí podle něj nejde proti síle mandátu, který vzešel z přímé volby. „Už když se schvalovala přímá volba prezidenta, tak všichni zdůrazňovali, že není záměrem ústavodárce měnit parlamentní formu republiky, která je pro naše zřízení tradiční od vzniku Československa. V případě, že se některá ústavní instituce posiluje, je potřeba jinde ubrat, aby váhy zůstaly v rovnováze,“ dodal.
Úprava jmenování členů bankovní rady přitom podle Hradu ohrožuje nezávislost ČNB na politických strukturách, změna postupu u ústavní žaloby zase prý může vést ke zneužití této možnosti. Hrad navíc odmítá návrh obecně a vyjadřuje obavu, že navrhované zpřesnění kompetencí neodstraní případné nejasnosti, ale naopak je vyvolá. Podporu ve svém zamítavém stanovisku má Hrad v ministerstvu školství, které pod vedením odstupujícího Marcela Chládka označilo úpravu jmenování členů bankovní rady za neopodstatněnou.
Chystané ústavní změny
- Jmenování a odvolání vlády: Když podá premiér demisi, bude muset hlava státu odvolat celou vládu.
- ČNB: Guvernéra a členy bankovní rady jmenuje prezident se souhlasem Senátu.
- Soudnictví: Sám a bez souhlasu premiéra prezident jmenuje předsedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.
- Zahraniční politika: Zahraničněpolitickou linii určuje vláda.
Ve vztahu k soudní moci návrh prezidenta naopak posiluje. Nově má jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího správního soudu bez kontrasignace premiéra, která je nyní nutná. Místopředsedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu bude jmenovat na návrh jejich předsedů, předsedy a místopředsedy těchto dvou soudů má napříště vybírat jen ze soudců, kteří jsou k nim přiděleni. S tím ale nesouhlasí ministerstvo spravedlnosti, podle něhož by měla hlava státu mít možnost vybrat na tyto posty i soudce, kteří na nejvyšších soudech nepůsobí.
Návrh dále upravuje pravomoc hlavy státu sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. „Vypouští se slovíčko 'sjednává' a zachovává pouze 'ratifikuje'. Bere se jako potenciální riziko, jestliže by prezident měl vykonávat všechny úkony spojené s uzavřením smlouvy, ačkoli to v praxi dodnes žádný problém nepřineslo. Tato precizace kopíruje stávající zvyklosti,“ informuje Radek Vondráček z hnutí ANO.
Benda: Kabinet zavádí podivnou „vládní demokracii“
Proti balíčku změn se postavila i opozice, ale nikoliv kvůli jejich vlastnímu obsahu, jako spíš proto, že s ní vláda návrh neprojednala. „Měl vzniknout poslanecký návrh, na kterém by se dohodli poslanci napříč politickým spektrem, kteří složí ústavní většinu,“ uvádí poslanec TOP 09 Martin Plíšek. „Nepovažuji za šťastné, že by se mělo jít cestou kazuistických úprav a zpřesňování ústavy. Síla ústavy spočívá v tom, že by v sobě měla mít jistou dávku abstrakce a variability situací. Ústava se nepíše pro toto volební období,“ konstatoval místopředseda ústavněprávního výboru dolní komory Stanislav Grospič.
Marek Benda, poslanec za občanskou demokracii, potom kritizoval i kabinentní představu revize zahraniční politiky. „Věta, že vláda určuje zahraniční politiku státu, je chybná. Jsou to sněmovny, ty dávají konečný souhlas k ratifikacím smluv, vláda je ta, kdo politiku provádí a vykonává. Buď žijeme v parlamentní, nebo prezidentské demokracii a tady nám vláda nabízí nevídanou cestu demokracie vládní,“ prohlásil.
Bez zbytečného odkladu musí konat nejen prezident
Původně měla novela také obsahovat část, která by prezidentovi uložila, aby premiéra a ministry jmenoval „bez zbytečného odkladu“. Ta ale nakonec z návrhu vypadla. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ má být nově v ústavě stanovena obecně, tedy pro akty všech ústavních orgánů, nikoliv jen hlavy státu.
O upřesnění či omezení prezidentských pravomocí se mluví delší dobu. Více o tom opoziční i koaliční strany diskutovaly zejména poté, co prezident Miloš Zeman předloni navzdory vůli parlamentních stran jmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka. Podle některých odborníků tím porušil dosavadní ústavní zvyklosti a jednal proti duchu základního zákona. Podle kritiků také Zeman otálel se jmenováním nynější Sobotkovy koaliční vlády, která se svého uvedení do funkce dočkala až 95 dnů od voleb, tedy nejdéle v dosavadní historii ČR.
Změna ústavy zatím neobsahuje ani zánik mandátu při pravomocném odsouzení poslance nebo přímou volbu starostů a hejtmanů. Naopak prodloužení lhůty pro projednání zákonů v Senátu a zavedení klouzavého mandátu pro poslance plánuje vláda ještě do zákona přidat.
Politolog Tomáš Lebeda: „Řada ústav je napsána jinak, než jak politický systém ve skutečnosti funguje. Současná Francie má ústavu, ze které prezident vychází podstatně slabší než ve skutečnosti, protože v interpretaci svého postavení jde mnohem dál. Naopak ústava Rakouska má velmi silné postavení prezidenta, a ten se tak vůbec nechová. (…) Prezident Miloš Zeman tím, že je prvním přímo zvoleným prezidentem, se snaží nastavit jiné verze interpretace pravidel, která až dosud platila. I oba nepřímo volení prezidenti šli na hranu ústavy a Miloš Zeman jde ještě dál a chce vytvořit precedent: 'Mám-li nějakou pravomoc, jsem oprávněn v této pravomoci plně rozhodovat, nebo mě o ni připravte.'“
