Světlá nad Sázavou – Odsouzených žen je dnes třikrát více než před deseti lety. Svoje tresty si odpykávají ve vězeňských celách a jejich rodiny bez nich trpí doma. Jediná věznice, která umožňuje zachovat pouto mezi matkou a dítětem, je ve Světlé nad Sázavou. Občas tak připomíná spíše mateřskou školku, děti si tu hrají na pískovišti a okolí si asi příliš neuvědomují. Odsouzené matky spatřují v dětech určitou motivaci, otázkou ale je, jaký vývoj děti čeká ve vězeňské cele.
Věznice ve Světlé nad Sázavou připomíná spíše školku
Podobný případ zažívá třeba Adriana Titěrová. Spáchala trestný čin krádeže, a tak si ho teď ve Světlé nad Sázavou odpykává. Nástup do vězení se jí dvakrát odložil kvůli těhotenství, dostala se sem proto celkem nedávno. Od začátku usilovala o to, aby tu mohla být s dětmi. Tento požadavek ale není tak jednoduchý. Matky z oddělení musí projít přijímacím řízením, musí si zařídit posudek sociálního pracovníka a splnit další podmínky.
Ženy si musejí za pobyt dítěte ve věznici platit
„Náš český systém je navíc unikátní v tom, že žena si za pobyt dítěte platí ve výkonu trestu, používá k tomu rodičovské dávky,“ vysvětlila ředitelka věznice Gabriela Slováková. Další vězeňkyní je i Barbora Chorovská, ta ve Světlé nad Sázavou žije s dcerou Kristýnou. I ona má podobný příběh jako Adriana. Byla odsouzená za krádeže a řízení bez dokladů. Obě ženy opakovaně překračovaly zákon, místo mříží a běžných ložnic s palandami si teď žijí v barevných pokojících. I tak ale toto vězení funguje jako spolehlivá prevence kriminality.
Vězeňkyně a jejich děti (zdroj: ČT24)
„Určitě může přetrhnout ten řetězec patologického chování, které si matka nese z rodiny. Může naopak posílit tu matku v tom, že už se znova u ní to patologické chování nevyskytne,“ podotkla psycholožka Marie Hlaváčková. Teprve ve vězení se matky často naučí o děti pořádně starat: vařit jim, hrát si s nimi, mazlit se. Pro někoho sice běžné věci, mnohé z nich je ale v dětství nepoznaly. Jedinou povinností matek je čtyřiadvacet hodin denně pečovat o dítě, to je ve vězení na prvním místě.
Na oddělení mohou matky chodit v civilu. Pravidelně vyráží ven na procházky a hrají si na pískovišti, vězení tu připomínají jen dozorci. V Německu můžou být děti ve vězení s matkami až do pěti let, v Česku jsou pravidla tvrdší, děti tu smí být jen do tří let. Obě matky, Adriana i Barbora, proto trpí tím, že mají doma ještě starší děti, se kterými nemohou být. Vězení je pro děti často výhra, děti odsouzených rodičů totiž mnohdy končí v ústavech.