Praha - Násilný incident v Duchcově, při němž skupina Romů napadla „bílý“ manželský pár, znovu rozvířil protiromské nálady v Česku. Na protiromské demonstraci musela zasahovat policie, aby zabránila krveprolití, nadávek je plný internet. Podle odborníků je rasismus v české společnosti hluboce zakořeněn, stačí připomenout podobné střety z Tanvaldu nebo Břeclavi. Svou vinu na stavu věci má i stát: stále není hotový zákon o sociálním bydlení a nezlepšuje se ani situace romských žáků, kteří stále končí segregovaní ve speciálních školách.
Cesta z ghetta: Jak zatočit s nízkým vzděláním a zadlužením Romů?
Protiromské nálady ožívají hlavně v oblastech, kde se nacházejí romská ghetta. Těchto tzv. vyloučených lokalit ale v poslední době přibývá a dostávají se do nich i lidé, kteří tam dříve nežili. Teď už je po republice takových míst přes 400 – někdy jde o několikatisícová sídliště, jindy může jít jen o jednu ubytovnu.
My všichni ze stanice ubytovna
Jedním z důvodů, proč ghetta stále přibývají, jsou dluhy. Mnohé rodiny se totiž kvůli nim musí vystěhovat, ale na jiný byt už nedosáhnou – proto končí na ubytovnách. Tam pak ale často žijí v nevyhovujících podmínkách a platí nepřiměřené nájemné: „V podstatě se vytváří závislost lidí na majiteli ubytovny a na nelegální práci, kterou často organizují sami ubytovatelé,“ varuje šéf vládní agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. Konkrétní příklad z Ostravy: podle sdružení Vzájemné soužití platili dva dospělí se čtyřmi dětmi za jednu místnost přes 17 tisíc korun měsíčně, na jiné ubytovně pak dokonce 24 tisíc, což odpovídá rozlehlému bytu 4 + 1 v hlavním městě.
„V Ostravě se přesouvá podstatná část lidí do ubytoven, které dřív k sociálně vyloučeným lokalitám nepatřily a teď se do nich proměňují. Propadá se do nich stále víc lidí. Fenomén ubytoven je nasává,“ varuje Šimáček
Odborníci: Chybí zákon o sociálním bydlení
Sociologové a urbanisti spolu se zástupci radnic upozorňují, že stále chybí speciální zákon o sociálním bydlení. Ten by otázku nízkonákladového bydlení upravoval, a zajistil tak lepší dostupnost bydlení pro chudé. Zákon by měl stanovit, co je bytová nouze, na jakou pomoc a služby má daný člověk nárok, a zastropovat výši nájemného. Obsahem by také mělo být stanovení minimálního standardu bydlení, což dnes neexistuje.
Ilustrační foto
Štěpán Ripka, sociolog:
„Sociální bydlení je komplex nástrojů poskytujících pomoc domácnostem, které si bydlení nejsou schopny zajistit samy. (…) musí poskytovat dostatečnou právní jistotu, tak aby vyhovovalo nároku na bezpečný a dlouhodobý domov. Nemělo by přispívat ke stigmatizaci lidí, kteří je využívají, a mělo by umožňovat udržování sociálního kontaktu nezatíženého místem, na kterém se nachází.“
Politická reprezentace novou legislativu slibovala už před dvěma lety, kdy ve Šluknovském výběžku vrcholily protiromské pochody. V současné době na ní pracují ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a sociálních věcí, první verzi má vláda dostat do konce roku.
MMR přitom tvrdí, že by se součástí sociálního bydlení mohly stát i nynější ubytovny. Proti tomu se ale postavili akademici a představitelé organizací pro potřebné, kteří na špatné podmínky v ubytovnách i předražené nájmy upozorňují.
„Ubytovny nemohou být řešením pro sociálně slabé. Jsou naopak jednou z forem bezdomovectví, kterou nelze legalizovat,“ tvrdí šéfka Sdružení azylových domů v ČR Veronika Najvertová. „Není přípustné, aby ministerstvo upřednostňovalo zájmy majitelů ubytoven před zájmy veřejnými,“ doplnil ji sociolog a mluvčí Platformy pro sociální bydlení Štěpán Ripka, podle nějž by do přípravy politiky měli být kromě samosprávy a odborníků zahrnuti především lidé, pro které bude bydlení určeno, a organizace poskytující služby.
Ilustrační foto
Romové žijí v českých, podobně jako i v jiných, zemích už zhruba 600 let, ale nebylo jejich soužití s většinovou společností bezproblémové. Obrovskou tragédií představovala 2. sv. válka, kdy nacisté vyvraždili skoro 90 procent českých a moravských Romů. V poválečné historii Romy nejvíc poznamenala nucená asimilace vynucená komunisty – hlavně zákon z roku 1958, který za kočovný způsob života hrozil vězením. Diskriminační norma platila až do roku 1990.
Postavení Romů však příliš nezměnil ani přechod k tržní ekonomice: kvůli nedostatečnému vzdělání a nízké kvalifikaci se potýkají s chudobou a nezaměstnaností. Navíc se musí potýkat s rostoucí nesnášenlivosti extremistů i každodenní diskriminací. Počet Romů se v Česku odhaduje na 250 až 350 tisíc, při posledních sčítání se ale k romské národnosti přihlásilo jen 13,5 tisíc obyvatel.
Velkou část Romů trápí dluhy a lichva
Kromě nedůstojného života v ubytovnách nemalou část tuzemských Romů trápí další problém, jenž je odsouvá na okraj společnosti - jsou ve velké míře obrovsky zadlužení. Kvůli nedostatku prácovních příležitostí pak snadněji podléhají svodům lichy. Ta se projevuje hlavně ve formě půjček s absurdně vysokými úroky, které typicky nabízejí gangy pocházející ze samotné romské komunity. Řešení této otázky přitom není vůbec snadné. „U veřejných institucí lze věc řešit třeba splátkovými kalendáři či odpuštěním penále, ale u soukromých, nebankovních institucí je to velký problém,“ soudí Šimáček. Zákon totiž nyní žádným způsobem neomezuje nejvyšší možnou výši úroků.
Agentura pro sociální začleňování vypracovala analýzu, jak konkrétně vypadala situace na litvínovském sídlišti Janov – to se v roce 2008 „proslavilo“ protiromskou demonstrací Dělnické strany, kdy bylo při srážkách s policisty zraněno 16 lidí. Z výsledků vyplynulo, že tam kvůli nepromyšlené privatizaci bytového fondu žila většina lidí v nevyhovujících hygienických podmínkách. Velký problém je zadlužení: třetina obyvatel přiznala dluhy převyšující 50 tisíc korun a necelá pětina lidí dlužila přes 100 tisíc korun (podle odhadů je jejich skutečné zadlužení ještě mnohonásobně vyšší). S tím se pojí i vysoká nezaměstnanost, obyvatelé sídliště většinou pracovali načerno nebo vůbec.
Ilustrační foto
Desetinu obyvatel sídliště tvořili konzumenti drog, marihuanu prý běžně užívaly 13leté děti. Děti navíc vnímaly hru na automatech jako běžnou součást života, protože i řada dospělých měla problémy s gamblerstvím. A dluhy z hracích autoamatů pak řešili dalšími půjčkami, často hraničícími s lichvou. Ta podle odhadu státu postihuje čtvrtinu až polovinu lidí v sociálně vyloučených lokalitách. Obrat lichvářů přitom může dosahovat až půl miliardy korun ročně.
Vedle důrazu na činnost sociálních pracovníků a kurátorů nevládní organizace navrhují se více zaměřit na zvyšování finanční gramotnosti, a to už ve výuce na základních a středních školách. Vláda také v tomto ohledu plánuje zavést v rámci boje s organizovaným zločinem specialisty pro řešení případů lichvy.
Ke zhoršenému vnímání Romů v Česku podle agentury pro sociální začleňování přispívají také média, která Romy zobrazují stereotypně. Analýza zkoumala příspěvky v 19 různých médiích, které se objevily po událostech na Šluknovsku, novoroční střelbě v Tanvaldu nebo po vymyšleném napadení chlapce v Břeclavi. Tři pětiny zpráv, které se objevily, se dotýkaly kriminality: „Opakované spojení Romů s kriminalitou vede k tomu, že pojem Rom dnes u řady příspěvků přímo implikuje kriminalitu, aniž by se o ní v příspěvku psalo či mluvilo,“ uvedli autoři analýzy. Vedle kriminality se média zaměřovala hlavně na extremismus či bydlení. Navíc se etnická příslušnost uvádí i tehdy, když nehraje žádnou roli, a to zejména v souvislosti s kriminalitou. Posiluje se prý také „koncept slušného Roma“, kdy se zbytečně vyzdvihuje např. bezproblémovost jedné konkrétní romské rodiny.
Inkluzivní vzdělávání? Hudba budoucnosti
Česko už mnoho let dostává ze všech stran kritiku kvůli vysokému počtu romských žáků, kteří končí v praktických školách pro žáky s lehkým mentálním postižením, neboli ve „zvláštních“ školách. Malé děti si od útlého věku navykají, že Romové a většinová společnost jsou od sebe vzájemně odděleni. Za důsledek této segregace pak lze považovat nejnovější průzkum, v němž více než 30 procent dětí základní školy přiznalo, že by nikdy nekamarádilo s Romem. Stát přitom v listopadu 2007 prohrál u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku spor s 18 mladými Romy z Ostravska. Podle rozsudku Česko jejich přeřazením do zvláštních škol porušilo jejich právo na vzdělání a diskriminovalo je.
Petra Klingerová z organizace Člověk v tísni, která se tematikou praktických základních škol dlouhodobě zabývá, míní, že současná situace okolo těchto škol je „nemocný stav“, který ale v podstatě všem vyhovuje. Spokojeni jsou podle ní úředníci, rodiče dětí většinové populace i učitelé ostatních škol, kteří se romských dětí zbaví. „A nejhorší je, že to ve finále vlastně vyhovuje i těm konkrétním rodinám Romů. Protože základní škola praktická má minimální nároky, děti tam v podstatě ani nemusí chodit,“ zdůraznila Klingerová.
Ilustrační foto
Přitom kvůli tomu, že romské děti končí v praktických školách, pak těžko hledají lépe placenou práci a roztáčí se spirála nezaměstnanosti a dluhů. Zpráva Rady Evropy, která postavení romské menšiny v Česku dlouhodobě tepe, proto doporučuje zařazování co největšího počtu romských dětí do běžných škol.
A to i tak, že by se školám nařídila jistá forma pozitivní diskriminace - fenomén, který je znám z USA z 60. let, ale aplikoval se i jinde ve světě, například v Nizozemí a severských státech. Přestože je ze strany části učitelů kritizován, na druhou stranu nebyla tato praxe dosud nahrazena ničím účinějším. „Jde například o zajištění bezplatné dopravy z domova do škol, speciálních dočasných zásahů, jako například stanovení kvót na počet Romů ve třídách či jiných ukazatelů,“ uvádí zpráva. Kvóty by mohly pomoci zastavit takzvaný bílý odliv, tedy to, že když podíl romských žáků ve třídě překročí určitou mez, začnou neromští rodiče dávat své děti do jiných škol.
Stát se doporučením Rady Evropy sice částečně řídí, ale stále jen na papíře a ve sféře slibů. Vláda do své nejnovější strategie boje proti sociálnímu vyloučení navrhla, aby děti z ghett měly mateřskou školu zdarma a ty, které by mohly mít v budoucnu problémy s učením, by pak měly mít školku povinnou. Přezkoumat by se podle plánů ministerstva školství měla i diagnostika, podle níž jsou malí Romové často označeni za lehce mentálně postižené, ačkoliv jsou třeba jen zanedbaní.
Ilustrační foto
Reálné výsledky ale zatím nejsou známy, spíš se ukazuje, že Nečasův kabinet od svých plánů ustupuje. S rušením praktických škol ani speciálních mateřinek, které při zvláštních školách fungují, se v nejbližší době nepočítá, přiznal v posledních týdnech rezort školství.
„Koncept inkluzivního vzdělávání byl představen v roce 2010, ke zlepšení situace však zatím nedošlo,“ konstatuje letošní zpráva o stavu rasismu, kterou vydala Evropská síť proti rasismu (ENAR).
V mnoha kritických lokalitách ke zlepšení soužití mezi majoritními obyvateli a příslušníky romské komunity často pomáhají i zdánlivé drobnosti: oplocení dětských hřišť v kritických lokalitách, dočasné posílení terénních sociálních pracovníků, zvýšená aktivita městských strážníků na rizikových místech či otevírání nízkoprahových center pro mládež. „Ke zlepšení životních podmínek Romů a soužití s dalšími obyvateli města budou nutné dlouhodobé projekty, které potrvají léta,“ zdůrazňuje Šimáček.
168 hodin (zdroj: ČT24)