Praha – Snaha křečovitě dělat tlusté čáry za historií ukazuje, že temnější stránky vzájemných dějin Čechů a Němců je třeba stále zkoumat – v ČT to uvedl mluvčí sudetoněmeckého krajanského spolku Berndt Posselt. Podle něj nejsou události kolem Benešových dekretů právní, ale hlavně morální a psychologické téma.
Tlusté čáry za historií? Doklad, že je stále co zkoumat, tvrdí Posselt
Novodobé dějiny Čechů a Němců stále budí sentiment (zdroj: ČT24)
Citlivému tématu se nevyhl ani německý prezident Joachim Gauck při návštěvě Česka, kdy označil nacistickou okupaci ČSR a poválečný odsun Němců za „smutný vrchol“ soužití obou národů. Zároveň ocenil, že tato zkušenost „neudusila“ česko-německé vztahy. Z našeho pohledu přitom válečné dějiny stále rezonují, jak ukázala poslední prezidentská volba či třeba nedávný ohlas na výroky ministryně Heleny Válkové.
Otázku Benešových dekretů z právního a majetkového hlediska uzavřela již před 16 lety podepsaná česko-německá deklarace, do níž česká strana prosadila, že obě země "nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti". Podle Posselta je ale nutné téma stále připomínat a podrobovat zkoumání. Europoslanec ocenil českou společnost, že jí téma stále není lhostejné: „V jádru nejde jen o samotné dekrety, ale o otázku odsunutí a kolektivní viny. Já jsem velice vděčný, že česká společnost začala v poslední době toto téma zpracovávat.“
Jak významně dokážou Benešovy dekrety zahýbat společností, ukázalo finále prezidentské volby z loňského roku – spíše nešťastné přeřeknutí kandidáta TOP 09 Karla Schwarzenberga a vyhrocená diskuze i s dosahem v zahraničí měla podle mnohých vliv i na samotný výsledek. Nechtěné volební téma ohledně „vyhaslosti“ dekretů ukázalo, že Češi jsou k otázce dekretů stále citliví.
Podle samotného Schwarzenberga jde mimo jiné o dědictví předlistopadové éry. „Nejenom za války to pobouření bylo pochopitelné, ale po celá léta do roku 1989 byla nepřetržitá silná propaganda, která budila strach před revanšisty, před Němci. Češi měli mít dojem, že jedině Sovětský svaz je před nimi uchrání,“ tvrdí exministr zahraničí.
Odsun německých obyvatel z Brna
Téma dekretů se objevuje také v souvislosti s církevními restitucemi. I v jejich případě jde o – státem posvěcené – vyrovnání s minulostí, a tak u některých vzbudilo úvahy o možném přehodnocení. Podle šéfa senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost Františka Bublana (ČSSD) ale není možné oba historické momenty srovnávat. „Já bych to moc nespojoval. Církevní restituce mají jiný základ a jiná data, od kterých se odvíjí navrácení církevního majetku,“ zmiňuje senátor. Téma dekretů a následného odsunu by podle něj nebýt iniciativy sudetských Němců v 90. letech už společnost dávno neměla potřebu řešit. „Snahy sudetských němců, že by se ten majetek mohl navrátit - to si myslím, že byla docela velká chyba, protože jinak by se o nich už snad ani nemluvilo a už by byly skutečně vyhaslé,“ řekl Bublan.
S tím ale mluvčí sudetoněmeckých sdružení nesouhlasí. Stinné stránky společné historie se prý mají stále připomínat – i proto, aby se podobný vývoj v budoucnu znovu neopakoval. Tato křečovitá snaha stále dělat tlusté čáry ukazuje, že mnohé ještě nebylo zpracováno… „Témata minulosti vždy souvisí spolu. Dějiny se stále vrací. Pro nás je velice důležité, abychom dějiny dobře zpracovali a měli dobré sousedské vztahy,“ tvrdí Posselt.
Berndt Posselt, mluvčí sudetských sdružení v SRN:
„Když spolkový prezident či bavorský premiér jede do Terezína, tak to nedělají proto, že by chtěli přenechat dějiny historikům, ale vědí, že jde o morální a etickou otázku. Já jsem toho názoru, že zpracováním dějin se musíte zabývat. My Němci už desetiletí chceme tyto hrozné činy nacionálního socialismu zpracovat a mnoho nám ještě zbývá. Jsem rád, že i česká společnost se tím ze své strany intenzivně začala zabývat.“
Karel Schwarzenberg, předseda zahraničního výboru sněmovny:
„Freud učil, že když nějaký problém vytěsníme, tak se objeví jinde v horší formě. Ty události a tragédie, které se staly ve čtyřicátých letech, to dnes už není problém česko-německých vztahů. Je to problém náš. My Češi se s tím musíme vypořádat, co jsme sami napáchali. O to jde, nikoliv o česko-německé vztahy. My se musíme jednou stejně důkladně vypořádat s naší minulostí a přiznat si, že jsme také spáchali zvěrstva.“
František Bublan, šéf senátního výboru pro bezpečnost a zahraniční otázky:
„Ty vzpomínky na minulost mohou zůstat otevřeny i pro veřejnost a její informování, ale určitě to není cesta k tomu, abychom hledali absolutní spravedlnost. Nám jde o to, aby současná společná spolupráce mezi oběma státy postupně vytěsňovala tu bolestnou minulost. To neznamená, že bychom na to měli zapomenout, že o tom nebudeme mluvit, ale aby to trauma už tak nějak utichlo a my se mohli dívat do budoucnosti.“
GALERIE
Benešovy dekrety autor: ČT24, zdroj: ČT24
Benešovy dekrety je označení pro soubor prezidentských dekretů vydaných během druhé světové války a v prvních poválečných měsících v ČSR. Nejčastěji se pod tímto spojením vybaví právě poválečné dekrety upravující odsun a konfiskaci majetku Němců a Maďarů. Normy jako takové sice s odsunem formálně nesouvisí, nicméně k němu zavedly klíčové podmínky.
Po rozhodnutí Postupimské konference o odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa 2. srpna 1945 ale Beneš podepsal ve stejný den dekret číslo 33/1945 o odejmutí občanství. Ten stanovil, že Němci a Maďaři, kteří již dříve nabyli německé nebo maďarské občanství, ztratili dnem jeho získání občanství československé. Tím se podle historiků vytvořil předpoklad pro budoucí odsun, během něhož opustily Československo zhruba tři miliony Němců a přes 30 tisíc Maďarů. Z odsunu a vyvlastnění byli vyjmuti antifašisté i německé a maďarské oběti nacismu.
GALERIE
Poválečný odsun Němců zdroj: ISIFA
Odsunu předcházela divoká, státem neorganizovaná a často i násilná fáze vyhánění údajných i domnělých spoluviníků válečného utrpení. Na území dnešní České republiky zaniklo po roce 1945 v důsledku odsunu zhruba tři tisíce obcí, mezi nimi větší okresní města, například Doupov. Některá taková místa připomínají pomníky, jiná byla přeměněna na vojenské újezdy. Na internetu je těmto oblastem věnován web Zanikleobce.cz.
Němci odsunutí po válce z Československa a Polska do SRN a Rakouska získali po roce 1956 od německého státu finanční kompenzaci. Odškodnění v SRN se ale na rozdíl od svých rakouských kolegů museli zavázat, že pokud získají odškodné od Československa, peníze od německé vlády vrátí. V prosinci 1945 odhadli českoslovenští představitelé hodnotu vyvlastněného německého majetku na 300 miliard korun.