Brno – Nemají vlastní pokoj ani hřiště. Dny tráví stále stejně, jen s rodiči a dětmi svých sousedů. Řeč je o dětech v ubytovnách. Podle oficiálních statistik jich v Brně žije na komerčních ubytovnách 95, skutečná čísla jsou ale podle sociálních pracovníků mnohem vyšší. Psychiatři přitom varují, že i když krátkodobá sociální nouze nemusí dítě poznamenat, dlouhodobý pobyt ve vyloučené lokalitě na dítěti zanechá následky.
Děti z ubytoven – jaký start, takový život?
„Poznáš zvířátka? Tak můžeš namalovat, kde bydlí,“ pobízí děti sociální pracovnice Veronika Křížková ze sdružení Ratolest Brno. S kolegy od ledna dochází na tři brněnské ubytovny a snaží se zpestřit odpoledne tamním dětem. Celkem jich mají na starost asi pět desítek. „Je tu dost dětí, které se tu narodily a žijí tu už roky. My se s nimi snažíme navazovat vztah, nabízíme sociální služby formou volnočasových aktivit,“ vysvětlila vedoucí Nízkoprahového klubu Pavlač Michaela Píšová.
Běžné hry s míčem, omalovánky a pracovní listy jsou pro tamní děti často novinkou. A cílem je děti nejen zabavit, ale i posouvat dál. „Snažíme se do toho protlačit seberozvojové aktivity, se staršími se bavíme o tom, jak se jim tu žije a co s tím chtějí dělat,“ popsala Píšová.
GALERIE
S dětmi pracují sociální pracovníci přímo v terénu zdroj: ČT24
I když odborníci upozorňují, že ačkoliv krátkodobý pobyt v ubytovně není nic tragického, nesmí situace sklouznout k tomu, že se ubytovna stane stálým domovem. „Podmínky, ve kterých dítě vyrůstá, mají zcela jistě dopad na jeho další vývoj. Tento nepříznivý stav nesmí trvat dlouho, pak lze očekávat, že velmi pravděpodobně bude kopírovat osud lidí, kteří takto žijí,“ varovala psychiatrička Marta Holanová.
O bydlení v ubytovnách hovoří psychiatrička Marta Holanová (zdroj: ČT24)
Základem je milující rodina. Ta řadě dětí z ubytoven nechybí. I přesto může být dětství strávené v ubytovně, byť ve fungující rodině, špatným startem do života. „Děti jsou už od malička frustrované. Ony samy cítí, že prostředí jim neposkytuje žádné zázemí. Častokrát jsou na ubytovnách vyčleněné z centra města, jsou daleko od kamarádů, od školy. Jsou izolované v jednom prostoru a nemají takový přehled o tom, co se děje v jejich okolí,“ dodala Píšová.
Nový terénní projekt Ratolesti, kdy sociální pracovníci docházejí za dětmi přímo na ubytovny, se snaží dopad těchto dlouhodobých pobytů mírnit. Hry mají děti motivovat k chození do školy, předškolákům pomáhají dohnat to, co děti z běžných rodin už často znají. U ubytoven často chybí hřiště, lavičky nebo jakékoliv jiné zázemí pro dětské hry. „S jedním dítětem se tu dá žít pěkně, ale když mají rodiny víc dětí, těžko se v té jedné místnosti děti pobaví. Jsou pořád v dosahu rodičů, nemají svůj koutek,“ uvedla obyvatelka jedné brněnské ubytovny Naděžda Holubová.
Místo ubytoven sociální byty
Problematikou sociálního bydlení se zabývá i stát. Často nevyhovující a předražené ubytovny by měly nahradit sociální byty, určené celému spektru lidí, ohrožených chudobou – od matek samoživitelek přes dlouhodobě nezaměstnané až po osaměle žijící seniory. Podle vládní koncepce prevence bezdomovectví je v Česku kolem 30 tisíc lidí bez přístřeší. Zhruba stovce tisíc osob pak ztráta bydlení hrozí, a to kvůli nízkým příjmům či dluhům.
Ministerstva práce, pro místní rozvoj, pro lidská práva proto chystají spolu s experty novou koncepci sociálního bydlení. Hotová by měla být do září. Z navrženého dokumentu má být jasné, kdo by měl mít na sociální byty nárok i kdo by je financoval a zajišťoval. Zákon o sociálním bydlení by pak měl podle plánů vlády platit od roku 2017.