Angličtí a nizozemští vědci studovali, jestli jsou nějaké rozdíly mezi průměrnými a špičkovými fotbalovými rozhodčími. Našli je v jejich schopnosti předvídat situaci – ti nejlepší v ní projevovali výrazně lepší talent.
Jak těžké je být špičkovým fotbalovým rozhodčím? Na tuto otázku se pokusili odpovědět v zatím nejrozsáhlejší práci na toto téma vědci z univerzity v belgickém Leuvenu a londýnského Brunelu. Studovali 39 rozhodčích, z nichž 19 byli velmi kvalitní profesionálové a 19 bylo dokonce evropskou špičkou. Svůj výsledek vědci zveřejnili v odborném časopise Cognitive Research.
Výsledky přesvědčivě ukázaly, jak zásadní rozdíl mezi oběma skupinami byl: elita rozhodčích umí skvěle předvídat, kde se něco důležitého odehraje – aniž by se to ještě stalo. „Během let praxe získají spoustu zkušeností, které jim umožňují předpokládat, kde dojde k tomu důležitému, například, kde vznikají kontaktní zóny mezi hráči,“ vysvětlil hlavní autor studie Werner Helsen v rozhovoru pro deník Guardian.
Jak funguje mozek fotbalového rozhodčího
Vědci studovali rozhodčí v naprosté izolaci. Byli umístěni do uzavřené místnosti, na hlavu jim bylo umístěno zařízení, které sleduje pohyb jejich očí – vědci tedy přesně viděli, kam se rozhodčí dívají. Na velké obrazovce pak rozhodčím promítali sérii videoklipů, všechny nafilmované z perspektivy rozhodčího.
Na videích bylo několik druhů situací; hráči v nich spolu interagovali při běžné hře v poli nebo při rohových kopech. Ze 20 klipů byl na 17 faul. Rozhodčí měli v každém videu ohodnotit, jestli tam došlo k faulu, jestli má být za to hráč potrestán a případně jakou kartou. U rohových kopů spolehlivě situaci poznalo 69,5 procent elitních rozhodčích, ale jen 56,8 procent zkušených rozhodčích. U normální hry v poli byly jejich výsledky stejné, vědci tam mezi oběma skupinami nepozorovali žádný větší rozdíl.
Výrazně lepší byli elitní rozhodčí ve správném posouzení toho, zda má hráč dostat žlutou nebo červenou kartu: uspěli v 61 procentech případů, zatímco normální zkušení rozhodčí pouze ve 45,3 procentech případů.
Když pak vědci vyhodnocovali záběry z kamer, které odhalovaly, kam se rozhodčí dívají, ukázalo se, že oči elitních rozhodčích se mnohem více zaměřují na oblast, kde se něco důležitého děje, než na místo, kde se nekoná nic zásadního. Důležité je, že se na toto místo dokázali rozhodčí zaměřit ještě předtím, než se akce vůbec začala odehrávat.
„Nyní jasně vidíme, že elitní rozhodčí velmi účinně předvídají krize na hřišti a očividně vědí dopředu, kde dojde ke kontaktu – již předem se na toto místo soustředí,“ popsal Helsen. „Méně zkušení rozhodčí se naopak snadněji nechají rozptýlit děním na méně důležitých místech.“
Podle autorů studie není tento výzkum samoúčelný, jeho výsledky by mohly přispět například při vývoji nových aplikací pro trénink rozhodčích.
