Těla sumýšů obsahují sloučeniny, které by mohly pomoci bojovat proti řadě civilizačních nemocí včetně rakoviny. Vědci to zjistili, když studovali sebeobranný mechanismus těchto tvorů, kteří na útočníka vrhnou svoje vnitřnosti.
Tvorové, kterým se říká „mořské okurky“, jsou příbuzní mořských hvězdic a vedou podobný život jako ony. U dna se mírumilovně živí filtrováním potravy a sami jsou díky nenápadnému tělu téměř neviditelní. Právě proto unikali i pozornosti vědců. Když je ale začali podrobněji studovat, zjistili, že sumýši toho lidstvu mohou nabídnout nečekaně moc.
Tím hlavním je velké množství bioaktivních sloučenin, z nichž některé už vědci znali, ale jiné jsou pro vědu zcela nové. Autoři popsali v odborném žurnálu PLOS One potenciál těchto látek u jednoho druhu sumýše. Laboratorní testy naznačují, že některé mají silný účinek proti rakovinovým buňkám, jiné zase pomáhají regenerovat zakončení neuronů, takzvané neurity, jimiž se neurony propojují, aby spolu komunikovaly.
Autoři současně mírní potenciální nadšení tím, že v Petriho misce může účinek mnoha látek vypadat jako úžasný, ale v opravdovém živém organismu mohou být kvůli složitosti tamních podmínek jen slabou pomocí, anebo dokonce mohou škodit. K čemu takto účinné látky mohou sumýšům být?
Tito tvorové jsou sice neškodní, ale proti případným predátorům nejsou bezbranní. Při napadení se brání tak, že na útočníka vyvrhnou svoje vnitřní orgány. Ty agresora zalepí, oslepí a někdy dokonce zabijí. Pro sumýše tato ztráta vnitřností ale není fatální, protože si orgány dokáže velmi rychle a snadno regenerovat. Ztráta vnitřností je pro něj obdobou lidského poškrábaného předloktí.
K tomu, aby tato superschopnost fungovala, ale sumýši potřebují patřičný aparát, který se o regeneraci tkáně postará. Podle vědců spočívá právě v bioaktivních sloučeninách, které jednak pohánějí rychlost tohoto rychlého růstu buněk, ale současně zaručují, aby se při jejich bujení něco nepokazilo a normální tkáň se nestala nádorem.
Vědci se teď budou snažit naučit chovat tento druh sumýše v laboratorních podmínkách, což by jim pomohlo s výzkumem i získáváním biologických látek přímo od zdroje, ale současně by to nenarušilo populace ve volné přírodě.
