Na norském pobřeží našli místní umírajícího vorvaňovce. Poté, co zjistili, v jakém je stavu, ho raději utratili.
Mrtvý vorvaňovec měl vnitřnosti plné plastu. Je důkazem změn, které probíhají v oceánu
Po pitvě, která následovala, se ukázalo, že velký kytovec má žaludek plný plastového odpadu, v jeho vnitřnostech se nacházelo asi 30 velkých plastových pytlů.
Vorvaňovec byl zcela vysílený a vyhladovělý, plast mu zřejmě zabránil přijímat další potravu a současně mu podle mořských biologů způsoboval silné bolesti. „Žaludek tohoto kytovce byl plný igelitových tašek s anglickými a dánskými nápisy,“ uvedl Dr. Terje Lislevand, zoolog, který mrtvého vorvaňovce studoval.
Vědce to nijak nepřekvapilo, s podobnými úmrtími mořských zvířat se v posledních letech setkávají stále častěji. Výjimečná je v tomto případě velikost tvora, kterého plasty v žaludku připravily o život. Vorvaňovec zobatý může měřit až sedm metrů a ti největší váží ke třem tunám. Tento exemplář byl sice o něco menší, ale šlo o velké dospělé zvíře, před pozřením igelitových pytlů zřejmě zcela zdravé.
Vorvaňovci normálně loví v hlubších vodách, nejčastěji se živí hlubokomořskými hlavonožci a rybami, za nimiž se umí potopit až do hloubky tří tisíc metrů pod hladinou – podobně jako jejich větší bratranci vorvani. Na jedno nadechnutí vydrží pod vodou kolem dvou hodin.
Pro vědce to znamená, že plasty už jsou ve velkém množství i v těchto hloubkách, o nichž toho stále víme relativně málo.
Moře plastů
Podle zprávy z roku 2014 až osm procent evropských igelitových pytlíků skončí v moři. Spolu s jinými plasty v oceánech zabijí ročně na 100 tisíc mořských savců a přes milion ptáků.
Každý kilometr moře a oceánu obsahuje asi 74 tisíc kusů plastů. V Nizozemí vědci zkoumající pokles počtu buřňáků nalezli plasty v žaludcích 95 % z nich; v Německu chemikálie z plastů ovlivňují reprodukční systémy mořských zvířat, zatímco v Kalifornii záchranáři sledují zvýšený počet velryb a delfínů umírajících bolestivou smrtí, kdy jsou jejich střeva zacpána odpadem.
Pomohlo by omezení – ale jen v globálním měřítku
Některé evropské země už plastové tašky v různé míře omezily. Poprvé Dánové, když v roce 1994 zavedli daň na všechny obaly. Počet igelitek díky tomu poklesl o 66 procent. Prvním evropským městem, které ve svém katastru vůbec zakázalo používání igelitových tašek, je anglické Modbury. Země, jež tradičně tenhle nákupní doplněk milovala, tedy Itálie s 20 miliardami kusů ročně, zakázala igelitky v roce 2011. Evropská unie spotřebuje ročně stále na 100 miliard jednorázových igelitek.