Dospělí šimpanzi projevují méně soucitu než mladí šimpanzi. Ukázal to výzkum, který zkoumal, jak se tito inteligentní primáti navzájem utěšují. Výsledky výzkumu zpochybňují naše dosavadní znalosti empatie u našich nejbližších příbuzných a možná i u nás lidí.
Šimpanzí tlupy jsou plné sporů, hádek a konfliktů. Dost často se tedy přihodí, že některá z nich skončí tím, že je jeden ze šimpanzů naštvaný nebo rozčílený. V takovém případě k němu často přijde jiný člen tlupy a utěšuje jej a uklidňuje ho. Objímá ho, stará se o jeho srst a konejší ho polibky. Něco podobného známe i u lidských dětí ve věku kolem dvou let – tímto způsobem zcela přirozeně reagují na nešťastné dospělé.
Vědci vědí, že šimpanzi projevují empatii, i to, že každý šimpanz má vlastní osobnost. Ale až doposud netušili, zda je empatie součástí této osobnosti, ani to, jestli se tato schopnost během šimpanzího života nějak vyvíjí.
Osm let s jednou tlupou
Tým primatologů v čele s Christine Webbovou zkoumal osm let skupinu 44 šimpanzů v Yerkes National Primate Research Center v Georgii. Na výzkumu se podílel i jeden z nejslavnějších expertů na toto téma Frans de Waal. Zjistili, že se opravdu míra empatie vyvíjí během šimpanzího života a že i její míra je velmi individuální.
Čím více utěšovali šimpanzi ostatní jako mladí, tím více jim to zůstalo i v dospělosti. Podle Webbové to naznačuje, že empatie je součástí šimpanzí osobnosti. Současně vědci popsali, že se míra projevované empatie u šimpanzů liší v závislosti na věku. Mladí ji projevují více než staří, vůbec nejvíce se ale projevuje u nejmladších šimpanzů.
Empatie zřejmě nemizí, vylepšuje se
Přitom ale empatie u starších šimpanzů nemizí; jen se liší to, jak ji zvířata projevují. „Myslím si, že jsou jen vybíravější v tom, vůči komu ji projevují,“ uvádí de Waal. „Soustředí se jen na jedince, k nimž mají blízko – buď ty nejbližší přátele nebo na vlastní potomstvo. Zato mladí šimpanzi reagují empaticky a emocionálně na všechny.“ Také je možné, že starší členové skupiny jsou v utěšování mnohem zkušenější, projevují empatii tedy tak účinně, že tím nepotřebují trávit tolik času jako šimpanzi mladí.
Podobné výsledky vědci pozorovali již dříve (ale při méně důkladném výzkumu) také u goril a bonobů. U lidí se však situace liší: v úplném dětství ji moc neprojevují, rozvíjí se především během adolescence. Existují důkazy o tom, že narůstá i během středního věku a ve stáří její míra poněkud klesá. Problém je, že takové práce jsou založené na dotaznících, v nichž lidé hodnotí sami vlastní chování. Podle de Waala to není úplně vědecky čisté.
