Mladí šimpanzi projevují více vcítění než staří. Naznačuje to, kam mizí empatie starých lidí

Dospělí šimpanzi projevují méně soucitu než mladí šimpanzi. Ukázal to výzkum, který zkoumal, jak se tito inteligentní primáti navzájem utěšují. Výsledky výzkumu zpochybňují naše dosavadní znalosti empatie u našich nejbližších příbuzných a možná i u nás lidí.

Šimpanzí tlupy jsou plné sporů, hádek a konfliktů. Dost často se tedy přihodí, že některá z nich skončí tím, že je jeden ze šimpanzů naštvaný nebo rozčílený. V takovém případě k němu často přijde jiný člen tlupy a utěšuje jej a uklidňuje ho. Objímá ho, stará se o jeho srst a konejší ho polibky. Něco podobného známe i u lidských dětí ve věku kolem dvou let – tímto způsobem zcela přirozeně reagují na nešťastné dospělé.

Vědci vědí, že šimpanzi projevují empatii, i to, že každý šimpanz má vlastní osobnost. Ale až doposud netušili, zda je empatie součástí této osobnosti, ani to, jestli se tato schopnost během šimpanzího života nějak vyvíjí.

Osm let s jednou tlupou

Tým primatologů v čele s Christine Webbovou zkoumal osm let skupinu 44 šimpanzů v Yerkes National Primate Research Center v Georgii. Na výzkumu se podílel i jeden z nejslavnějších expertů na toto téma Frans de Waal. Zjistili, že se opravdu míra empatie vyvíjí během šimpanzího života a že i její míra je velmi individuální.

Čím více utěšovali šimpanzi ostatní jako mladí, tím více jim to zůstalo i v dospělosti. Podle Webbové to naznačuje, že empatie je součástí šimpanzí osobnosti. Současně vědci popsali, že se míra projevované empatie u šimpanzů liší v závislosti na věku. Mladí ji projevují více než staří, vůbec nejvíce se ale projevuje u nejmladších šimpanzů.

Empatie zřejmě nemizí, vylepšuje se

Přitom ale empatie u starších šimpanzů nemizí; jen se liší to, jak ji zvířata projevují. „Myslím si, že jsou jen vybíravější v tom, vůči komu ji projevují,“ uvádí de Waal. „Soustředí se jen na jedince, k nimž mají blízko – buď ty nejbližší přátele nebo na vlastní potomstvo. Zato mladí šimpanzi reagují empaticky a emocionálně na všechny.“ Také je možné, že starší členové skupiny jsou v utěšování mnohem zkušenější, projevují empatii tedy tak účinně, že tím nepotřebují trávit tolik času jako šimpanzi mladí.

Podobné výsledky vědci pozorovali již dříve (ale při méně důkladném výzkumu) také u goril a bonobů. U lidí se však situace liší: v úplném dětství ji moc neprojevují, rozvíjí se především během adolescence. Existují důkazy o tom, že narůstá i během středního věku a ve stáří její míra poněkud klesá. Problém je, že takové práce jsou založené na dotaznících, v nichž lidé hodnotí sami vlastní chování. Podle de Waala to není úplně vědecky čisté.

Načítání...