Celá řada savců má v penisu kost – odborně se jí říká kost penilní. Mroží samci ji mají dlouhou přes půl metru, penilní kost ledních medvědů měří několik desítek centimetrů. Disponují jí ale také primáti, u nich je však dlouhá jen několik centimetrů.
Biologové poprvé vysvětlili, kdy a proč lidé přišli o kost v penisu
Lidé však tuto evoluční výhodu nemají; pro vědce to bylo dlouhou dobu naprostou záhadou. Nyní konečně vědí, proč u našich předků zanikla.
Popsali to vědci z University College London (UCL) ve studii, jež popisovala evoluci této kosti, latinsky pojmenované baculum. U savců, kteří jí disponují, jde o výjimečný tělesný orgán – není totiž napojená na jakoukoliv jinou část kosterního systému.
Penilní kosti savců
Podle této práce se poprvé objevila u savců přibližně před 145–95 miliony lety. Od té doby se u některých savců výrazně zvětšovala, u jiných ale mizela – a u lidí zmizela dokonce úplně. Oba extrémy se přitom dají nalézt i u našich nejbližších zvířecích příbuzných. Například drobní, ani ne desetikiloví makaci, mají asi pěticentimetrové baculum, mnohem větší šimpanzi ho mají dlouhé asi jako lidský nehet.
Vědci studovali, jak se liší rozmnožování u savců s delšími a menšími penilními kostmi. Popsali, že delší kost se vyskytuje u samců druhů, které kopulují delší dobu – penetrace u nich trvá nejméně tři minuty, ale často i mnohem déle. Kost jim při páření pomáhá udržet se v samici a současně si držet od těla konkurenční samce, již je v tom chtějí vyrušit.
Změnu přinesl Homo erectus
Homo erectus žil v době před necelými 2 miliony lety. Právě tehdy se zřejmě u lidí rozšířila monogamie natolik, že se stala penilní kost nadbytečnou. Sexuální akt se mohl mezi partnery odehrát tak rychle a současně bez vyrušování ostatními, že se stala kost zbytečnou – a tedy ji evoluce velmi rychle odepsala. V monogamních vztazích se totiž partner nemusí obávat, že hned po něm samici oplodní jiný samec. Díky tomu nemusí protahovat páření zbytečně dlouho.
- Statistické výzkumy ukazují, že průměrná délka sexuálního styku u lidí se pohybuje kolem dvou minut.
„S tím, jak ubývá soupeřivost mezi samci, ubývalo potřeby pro penilní kost,“ popsal pro Guardian Kit Opie, který na této studii pracoval. „Přestože si mnoho lidí myslí něco jiného, homo sapiens je druh, který se páří kratší dobu než tři minuty – což je hranice, kdy se už penilní kost hodí.“
Vědci také na základě statistických dat odvodili, že existuje přímá úměra mezi vyšší úrovní soutěže o partnery a délkou bacula. Lidé jsou jedním z nejvíce monogamních druhů, které v přírodě existují, neexistence penilní kosti tedy u nich potvrzuje hypotézu.
Důkazy od příbuzných
Naši geneticky nejbližší příbuzní, tedy bonobové a šimpanzi, mají velmi drobné penilní kosti dlouhé asi 6–8 milimetrů. Současně u nich trvá koitus extrémně krátkou dobu: u šimpanzů asi sedm sekund, u bonobů 15 sekund. Ale současně jsou oba druhy velmi sexuálně soutěživé a samci vedou polygamní životy.