Průmyslové znečištění může vypadat jako fenomén, který je spojený jen s moderní dobou, ale nový objev ukazuje, že lidé ničili své životní prostředí již od počátků dějin.
Oblast Wadi Faynan v jižním Jordánsku je v současné době téměř bez vody. Při archeologickém výzkumu se ale ukázalo, že v minulosti, v době před přibližně 7000 lety, byla hustě obývaná – a také se zde odehrál zřejmě první případ průmyslového znečištění v dějinách.
Výzkum vyšel v odborném časopise Science of the Total Environment a ukazuje, jak vypadala jedna z největších změn v lidských dějinách. Právě v době mladší doby kamenné se totiž lidé poprvé naučili tavit kovy, čímž odstartovala etapa moderní civilizace. Kovy umožnily lidem stavět kvalitnější stavby, vyrábět lepší nástroje a změnit se z kočovníků na usedlé zemědělce. Vědci v souvislosti s tímto obdobím často mluví jako o „době měděné“; označují tak období mezi koncem doby kamenné a začátkem doby bronzové. Právě tato doba nyní budí čím dál intenzivnější zájem archeologů, odehrálo se během ní mnoho změn, které vytvořily základ moderních civilizací.
A zrodil se průmysl
„Tyto populace experimentovaly s ohněm, hrnčířstvím a měděnou rudou. Všechny tyto tři komponenty jsou součástí procesu získávání mědi z rudy,“ popisuje vedoucí výzkumu R.B. Adams z univerzity ve Waterloo. „Technologická inovace a rozšíření kovů a znalosti jejich zpracování jsou začátkem moderního světa.“ Lidé tehdejší doby získávali měď tak, že kombinovali dřevěné uhlí s modro-zelenou měděnou rudou, která se v této oblasti nacházela ve velkém množství. Pak se tato směs zahřívala v ohni. Celý proces zabral hodně času a byl náročný na práci, takže lidem trvalo celé tisíce let, než se ho naučili dokonale. Právě proto byly měděné předměty zpočátku tak vzácné a drahé a mívaly často společenskou roli.
S tím, jak se společnosti zvětšovaly, poptávka po mědi stoupala. Lidé také začali poprvé vytvářet doly, poté velké tavicí pece a nakonec i specializované dílny. To všechno se stalo v době kolem roku 2600 před naším letopočtem. „Právě tato oblast byla centrem první lidské průmyslové revoluce,“ vysvětluje Adams.
Důsledky se projevovaly tisíce let
Lidé, kteří tyto technologie vytvořili, za to ale zaplatili vysokou cenu, ukazuje výzkum. Struska, která je vedlejším produktem při tavení, totiž zůstávala na místě. Obsahovala měď, olovo, zinek, kadmium a také arsen, rtuť a thálium. Všechno jsou to jedy, jež dokáží zničit zdraví už v malém množství – v jordánských dolech a jejich okolí byla ovšem koncentrace extrémně vysoká, ukázal nový archeologický výzkum. Tyto kovy byly absorbovány rostlinami, které pak konzumovali lidé i zvířata (která pak zase jedli lidé). Kontaminace se tak v prostředí pomalu zvyšovala – během tisíce let dolování mědi to podle Adamse muselo nutně vést k dlouhodobým zdravotním problémům všech, kdo zde žili.
Důsledkem podle něj byly neplodnost, tělesné malformace, předčasná úmrtí v důsledku otrav. Potvrdily to i archeologické nálezy v oblasti – v lidských kostech se zde nalézají stopy velkého množství mědi a olova. Měď se v nálezech objevuje až do doby, kdy zde vládli Římané, je tedy patrné, že následky na životní prostředí byly extrémně dlouhodobé. Adamsův tým se nyní pokouší sledovat, jak se důsledky tohoto znečištění projevily v době bronzové.
