Praha - První transplantace ledviny v České republice letos slavila 42 výročí. První chirurgickou transplantaci ledvin provedl profesor Navrátil - v roce 1961 transplantoval ledvinu pacientce v Hradci Králové. Tělo ale cizí orgán po několika dnech odmítlo. Poprvé se boj nad imunitou podařilo českým lékařům vyhrát až o pět let později. První úspěšná transplantace byla provedena v IKEMU v roce 1966. Pacient Karel Pavlík tenkrát dostal ledvinu od své maminky. Dnes se v šesti českých transplantačních centrech daří chirurgům provést ročně zhruba 400 operací. Přibližně polovinu z nich právě v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny.
První úspěšná transplantace ledvin na světě byla provedena v Bostonu před Vánocemi v roce 1954. „Jednalo se o transplantaci mezi jednovaječnými dvojčaty, u kterých je jednodušší imunologická situace,“ říká Marcela Bürgelová, vedoucí klinického oddělení Kliniky nefrologie, Transplantcentrum IKEM.
I přes první úspěch se transplantace v 70 letech příliš nedařily - lékaři sice znali chirurgickou techniku, neuměli ale tělu přikázat, aby darovaný orgán přijalo. Zlom nastal v 80. letech, kdy se v nemocnicích objevily první léky tlumící imunitní odpověď. „První pokusy byly z dnešního hlediska lehce komické. Skok přišel až s lékem cyklospodin A,“ vysvětluje Bügelová.
Transplantace stále nejsou rutinním zákrokem
Dnes mají lékaři k dispozici hned několik léků potlačujících rekakce imunitního systému – pacientům je předepisují doslova na míru. O jejich imunitě vědí díky podrobným testům vše potřebné dávno předtím, než jde pacient na sál. V dnešní době je největší riziko u pacientů podstupujících opakovanou transplantaci.
Po transplantaci jsou pacienti intenzivně sledováni po tři měsíce. Pokud nenastanou komplikace, stačí návštěva lékaře jednou měsíčně. A rok po transplantaci se doporučuje kontrola krve a moči už jenom jednou za čtvrt roku.
Medicína se dále potýká i s nedostatkem dárců.
Možnost využití orgánů z kmenových buněk je vzdálena ještě desetiletí, nejjistějším dárcem jsou i nadále blízcí.
I v dnešní době je však životnost transplantované ledviny omezena na zhruba 10 let. Zlepšení situace už nelze hledat ve zlepšení operačních technik, které jsou dnes na svém vrcholu. Chirurgické komplikace bývají způsobeny především obecně zhoršeným stavem pacienta než chybou chirurga. V posledních letech stále častěji diskutovaná možnost robotizovaných operací by sice výrazně snížila rizika chyby v modelových případech, ale transplantace jsou stále velmi proměnlivé zákroky. Stroje nejsou doposud schopny dostatečně pružně reagovat na možné změny a problémy.
V případě nedostupnosti blízkého dárce čeká český pacient na orgán zhruba dva roky, velká většina pacientů se tedy ledviny dočká. Ve světě je situace většinou horší, kvalita darovaných ledvin je ale obecně horší, než by si lékaři a pacienti přáli. Posun ve snížení rizik při transplantacích a zefektivnění zákroků si tak můžeme slibovat jedině od širší společenské změny směřované k racionálnějšímu a širšímu přístupu k vlastnímu zdraví.
