Roberto Tramontin je v Benátkách poslední, kdo vyrábí gondoly na míru. V jeho dílně vznikají ty nejtypičtější lodě s předepsanou černou barvou. Dětem ale svůj talent nepředal a učedníci, až na jednoho, nakonec kvůli těžké ruční práci odešli. Hrozí tak, že tradice, založená jeho pradědečkem na konci 19. století, zanikne.
Dílnu Tramontin založil Robertův pradědeček v době, kdy gondoly svou nezaměnitelnou siluetu získávaly. Pod rukama jeho vnuka tam dnes skoro stejnou technikou rostou stejné nezaměnitelné loďky.
„Jen toho dřeva je potřeba přece jen víc – asi 280 kusů z dubu, jedle, třešně nebo mahagonu. Ty se musí až rok předem namáčet. Poslední detaily se pak ladí po dvou měsících intenzivní práce,“ říká redaktorka ČT Katarína Sedláčková.
„Ze čtyř kusů dřeva postavíte něco, co vám závidí celý svět. Gondolu zná každý, třeba i v Himálaji. Aspoň její tvar,“ říká výrobce gondol a majitel Tramontin & Figli Roberto Tramontin.
Alessio Trentin je jedním ze 433 benátských gondoliérů a taky jedním z těch, kteří by jinou loď, než je ta z dílny Tramontin, nechtěli. „Pro nás, kteří gondolu používáme každý den, má Tramontinova gondola velkou výhodu v ovladatelnosti. Při veslování je lehká a má jedinečný tvar, jedinečnou siluetu,“ říká Alessio Trentin.
Gondoly v Benátkách vyrábí i jiné dílny, ty šly ale většinou cestou moderních postupů a automatizace. „V Benátkách bude vždycky plavat něco černého s něčím nablýskaným vepředu. Budou tomu říkat gondola, ale za sto let to nebude stejné jako dnes,“ myslí si Roberto Tramontin.
