Tisíce indonéských dětí nelegálně pracují na tamních tabákových plantážích. Některým je přitom pouhých osm let. Upozorňuje na to například lidsko-právní organizace Human Rights Watch. Děti tak pomáhají přežít svým rodinám, často ale riskují své vlastní zdraví a životy. Tabákové společnosti ani indonéská vláda nedělají podle aktivistů pro vymýcení nebezpečné dětské práce dostatek.
Třeba na plantážích na východě Jávy místním ženám děti často pomáhají se sázením, hnojením i sklizní. Plat, v průměru dvacet korun za den, přitom dostávají nezákonně. Podobně porušují zákon tisíce zemědělců, pokud se nebojí - věří, že nemají co ztratit.
Firmám, které listy od farmářů vykupují, totiž jde často jen o kvalitu tabáku a na pracovní podmínky příliš nehledí. Důsledně je nekontroluje ani vláda. „Neptají se mě, jestli zaměstnávám děti nebo jestli tu děti pomáhají rodičům, kteří u mě sklízejí tabák,“ přiznal plantážník a obchodník Suradi.
Většina dětí pracuje na plantážích mimo školní vyučování, neplatí to ale pro všechny. Kromě zanedbaného vzdělání ale riskují i své zdraví. Při práci se zeleným tabákem se můžou otrávit nikotinem a mít doživotní následky.
Polovina ze 132 dětí oslovených organizací Human Rights Watch si stěžovala na nevolnost, zvracení, bolesti hlavy nebo závratě, což jsou všechno příznaky nikotinové otravy. Jaký dopad může mít tato práce na jejich zdraví z dlouhodobého hlediska, zatím není úplně prostudované. Výzkumy týkající se kouření ale naznačují, že pokud je někdo působení nikotinu vystaven v dětství a dospívání, může to ovlivnit vývoj jeho mozku.
Rodiče dětí o tom přitom nemají ani tušení. „Jen málo z rodin, se kterými jsme mluvili, mělo nějaké povědomí o rizicích, které tato práce představuje pro jejich děti“, upozornila Margaret Wurth z Human Rights Watch. Další rizika představují manipulace s chemikáliemi, používání ostrých nástrojů, zvedání těžkých břemen a extrémní horko.
Tabákové firmy ani vláda problém neřeší
Indonésie je pátým největším producentem tabáku na světě. Mezinárodní organizace práce odhaduje, že v zemědělství tam pracuje víc než jeden a půl milionu dětí ve věku od deseti do sedmnácti let. Podle organizace Human Rights Watch ale na tabákových plantážích pomáhají i osmileté děti. Většina nezletilých s touto prací začíná přibližně ve dvanácti letech.
Indonésané přitom můžou podle tamních zákonů pracovat až od patnácti let a děti mezi třináctým a patnáctým rokem mohou vykonávat jen lehkou práci, která nenabourává jejich školní docházku a neohrožuje jejich zdraví či bezpečnost.
Děti pod osmnáct let navíc nesmějí vykonávat rizikovou práci včetně té v prostředí, kde hrozí kontakt se škodlivými chemickými látkami. Podle organizace Human Rights Watch by pod tato omezení měla spadat právě i práce na tabákových plantážích.
Lidskoprávní organizace se proto snaží velké firmy přivést k větší odpovědnosti. Některé už oznámily, že budou spolupracovat jen s ověřenými dodavateli. Jiné ke změně důvod nevidí a podobný postoj má i vláda. Současné nepříliš respektované zákony podle ní stačí.
Větší kontroly farmářů úřady neplánují a nechystají asi ani podepsat mezinárodní dohodu o ochraně před účinky tabáku. Počet indonéských dětí pracujících na polích tak zřejmě v dohledné době neklesne, spíš naopak. Poptávka po místních cigaretách totiž výrazně stoupá.
