Madrid - Každý pátý Španěl je bez práce. Kritická situace vyhnala na jaře do ulic davy mladých, kteří protestují doteď. Jenže jejich požadavky jsou stále nejasné. Hnutí takzvaných rozhořčených debatuje v hloučcích na náměstích o tom, co dál. Ostrou zkouškou budou pro hnutí volby vypsané na černé datum španělské historie - 20. listopadu totiž zemřel diktátor Franco.
Ekonom Armando de Lucas o hnutí rozhořčených říká: „Původně to bylo idealistické hnutí s dobrými principy, které hledalo odpověď na světovou ekonomickou situaci. Teď po třech měsících to vypadá, že jejich záměry tak jasné nejsou. Nežádají práci, manifestují, ale nemají vůdce a vlastně se neví, o co jim vůbec jde.“
Jenže to samotní mladí odmítají. I když jsou rozdělení do několika pracovních skupin, z nichž každá má na starosti jinou oblast - od problémů s bydlením po reformu volebního zákona – jejich cíle se prý nemění. „My se teď snažíme hlavně dodat lidem všechny potřebné informace, aby si uvědomili, že je politici okrádají a lžou jim. Chceme změnit všechno ze shora dolů. A snažíme se o to lidovým tlakem. Rozhodně teď nestojíme o to, zakládat další stranu,“ říká členka hnutí María.
Politikům ve Španělsku totiž důvěřuje málokdo. Lidí, kteří si nemůžou dovolit vlastní bydlení, jsou spousty. A davy dalších v minulých letech přišli o práci. Další ji hledají horko těžko. Stavební dělník José Manuel González si stěžuje: „Začala krize, mojí firmě přestali platit a ta musela propouštět. Dokonce dočasně úplně skončila. Teď to vypadá, že nějaké peníze dostali a bude znovu fungovat. Ale krize je na ulici pořád vidět. Práce prostě není.“
