Někteří z chlapců, kteří uvázli v thajské jeskyni, neumějí plavat, což záchranářům komplikovalo plánování jejich evakuace. Jak poznamenává americký list The New York Times, pro občany zemí, kde patří výuka plavání k základním aktivitám malých dětí, to může být nepochopitelné, ale Thajci nejsou v jihovýchodní Asii výjimkou.
V Thajsku je mnoho matek přesvědčeno, že znalost plavání zvyšuje riziko, že se dítě utopí, upozorňuje Michael Linnan z organizace Alliance for Save Children. Podle něj je běžné, že v této části světa umí plavat jen asi pětina populace, v těch chudších zemích dokonce ještě méně. Platí to i pro námořníky, rybáře a další profese neodmyslitelně spjaté s vodou.
Dětský fond OSN (UNICEF) ve zprávě z roku 2012 uvedl, že hlavní příčinou úmrtí dětí v asijských zemích s nízkými a středními příjmy je utonutí. Děti neumírají v bazénech, ale v kontaktu s přírodní vodou a při „spontánních rizikových aktivitách“.
Zpráva thajského ministerstva zdravotnictví z roku 2014 konstatuje, že utonutí je hlavní příčinou úmrtí dětí ve věku do 15 let. Denně v Thajsku utonou v průměru čtyři děti, což je až patnáctkrát více než v některých rozvinutých zemích.
Linnan řekl, že Thajsko v posledních letech udělalo mnoho v prevenci dětských úrazů. Doufá, že případ jeskyně Tcham Luang Nang Non bude právě tou lekcí, která poukáže na to, že v prevenci utonutí je třeba udělat víc.
Chlapci můžou mít několik týdnů psychické potíže
Podle dětské psycholožky Andrey Daneseové bude nutné po nějakou dobu od vysvobození z jeskyně sledovat psychický stav chlapců.
„Po tak dlouhém čase stráveném v podzemí se může objevit mírná zmatenost, podobně jako v případě pásmové nemoci,“ řekla Daneseová britskému listu The Guardian. Rodičům by se mělo dostat odborné rady, jak s chlapci jednat. Hlavně je třeba děti ujistit, že nebezpečí skončilo a že je správné pociťovat po tak děsivé zkušenosti emoce.
„Mnozí z nich budou projevovat silné emoce. Mohou být plačtiví, může se objevit vznětlivost i závislost. U většiny to do několika týdnů vymizí,“ sdělila Daneseová.
Jen výjimečně se může u některého z chlapců objevit vážnější psychický problém, jako jsou deprese, úzkost nebo posttraumatická stresová porucha. Proto je potřeba chlapce sledovat a dobře odhadnout, zda nehrozí nebezpečí sebepoškození.
