Navzdory prudkému hospodářskému růstu žijí v Číně stále miliony lidí v kobkách vytesaných do skály. Jednu takovou za mlada obýval i současný prezident Si Ťin-pching. Jeho vláda se teď snaží nejchudší Číňany z hor přestěhovat do měst. Tam ale často končí v holobytech a bez peněz.
„Jeskyně je pohodlná a je v ní tepleji. V nových domech se topí, jen když je zapnuté centrální vytápění. Staří lidé jako já tam nevydrží,“ říká Kuo Ťia-ming, jedna z obyvatel kobky v provincii Šan-si.
Ťia-ming a jejím sousedům stačí k životu málo. Důležitá jsou hlavně kamna a jídlo, které si sami pěstují. Skromné kobky se tu předávají z generace na generaci i v 21. století. Čína chce ale region světu ukazovat v jiném světle – jako centrum ekologicky šetrné energetiky nebo vesmírného programu.
Peking a provinční úřady se snaží hory vylidnit. Rodinám, které tu žijí, už přidělily nové byty a slíbily finanční podporu i práci. „Náš projekt postupuje hladce a mezi obyvateli má úspěch. Většina lidí, které jsme přestěhovali, už z pasti chudoby unikla,“ říká ředitel úřadu pro boj s chudobou a rozvoj Liou Jung-Fu.
Život ve městě lidé z jeskyň neufinancují
Zdaleka ne všichni ale stěhování vítají. Hlavně ti nejstarší přesun z vesnic, kde strávili celý život, snášejí špatně. Podle obyvatel vláda navíc nesplnila dohodu. Místo bytů připravených k nastěhování našli jen holé zdi, ze kterých trčí kabely. Někteří z nich si přitom za celý rok vydělají jen 500 jüanů, v přepočtu ani ne dva tisíce korun. A na slíbený příspěvek čekají marně.
„Tady dokážeme přežít. Jakmile ale odejdete z vesnice, všechno záleží jen na penězích. A kde bychom je měli vzít?“ říká obyvatel kobky Li Cchung-Taj. Tuhle otázku se dál snaží zodpovědět i centrální vláda.
Hranici chudoby stanovila v přepočtu na zhruba osm tisíc korun ročně a podle ambiciózních plánů prezidenta Si Ťin-pchinga pod ní už za dva roky žádný Číňan nebude. To by ale muselo výrazně zbohatnout na třicet milionů lidí.
