Praha - Zatímco laiky zajímají spíše teplotní rekordy, odborníky více upoutávají dlouhodobé teplotní trendy, které lze vyčíst z dlouhodobých měření. Z nich lze pozorovat i změny klimatu. Podle expertů bude změnu klimatu provázet častější výskyt extrémních jevů, jako například přívalových srážek, povodní a vichřic.
Nejteplejší den v Česku nebyl v posledních osmi letech, o kterých se mluví jako o nejteplejších za posledních sto let, ale již před 25 roky. V Praze - Uhříněvsi bylo 27. července naměřeno 40,2 stupně Celsia. Letošní červenec není podle meteorologů studený, ale průměrný a typický pro středoevropský prostor.
Trendy v počasí mohou čeští meteorologové sledovat díky rozsáhlé síti svých stanic. V Čechách vznikla první síť meteorologických stanic v druhé polovině 18. století zásluhou astronomů Antonína Strnada a Martina Aloise Davida. Budováním sítí stanic pro praktické potřeby se později zabývaly různé přírodovědecké, hospodářské a vlastenecké spolky. V samostatném Československu první meteorologický ústav vznikl v roce 1920, na něj navazuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).
Domácích klimatologických stanic má dnes ČHMÚ 209, z toho 38 profesionálních meteorologických stanic. Klimatologické stanice průběžně pozorují všechny meteorologické prvky, teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, sluneční svit či srážky. Doplňuje je 585 srážkoměrných stanic. Jejich síť je tak hustá proto, že výskyt a intenzita srážek jsou prostorově a časově velmi silně proměnné.
Nejdéle se počasí sleduje v pražském Klementinu, kde pravidelná meteorologická měření začala v roce 1752. Nebyla to ale první přístrojová měření v českých zemích, ta začala již o 50 let dříve. Za počátek klementinské řady údajů o teplotě a tlaku vzduchu se považuje rok 1775, pravidelná měření srážek začala 1. května 1804. I když klementinská měření dříve i dnes zkreslovala řada faktorů, představují pro vědu značně ojedinělý a velmi cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí v novodobé historii.
