Berlín – Zpočátku to byla jen okrajová záležitost, která vzbuzovala maximálně tak nechápavé kroucení hlavou. Po neúspěchu Hitlerova puče v roce 1923 byla dokonce na čas zakázána. Řeč je o Nacionálně socialistické německé dělnické straně – NSDAP. Ta se však především v důsledku hospodářské krize zkonsolidovala. Nacisté vyhráli volby do Říšského sněmu, což znamenalo, že po určitých politických tahanicích a dalších volbách si říšský prezident Paul von Hindenburg vybral nového kandidáta na premiéra (kancléře), tedy vůdce nejsilnější strany Adolfa Hitlera.
Kancléřem byl Hitler jmenován dne 30. ledna 1933, hned následující rok se stal tzv. führerem. Po Hindenburgově smrti se totiž úřad říšského prezidenta spojil s úřadem kancléře, kterému byl udělen titul vůdce (führer). Tak se dovršila výstavba totalitního systému v Německu, tzv. třetí říše. NSDAP získala mocenský monopol a začala řídit veškerý život v zemi. V březnu 1938 zabral Hitler Rakousko, o půl roku později české pohraničí, po dalším půlroce zbytek českých zemí a 1. září 1939 přepadl wehrmacht Polsko. Následovala okupace téměř celé Evropy, masakry civilních obyvatel a vyhlazování Židů.
Když si Hitler 30. dubna 1945 vzal spolu se svou manželkou Evou Braunovou v dobytém Berlíně život, Evropa byla v troskách a zmařeny byly desítky milionů lidských životů. Jen Židů bylo vyvražděno téměř šest milionů.
NSDAP:
Strana byla založena v roce 1919 původně jako Německá dělnická strana (DAP). O rok později se přejmenovala na NSDAP. Během několika málo let se původně lidové hnutí pod vedením Hitlera přeměnilo na konglomerát antidemokratických, nacionalistických a rasistických skupin bojujících proti výmarské republice a jejím stranám. Strana se nejvíce prosazovala v Bavorsku.
Hitlerův puč zkrachoval, odsoudili ho na pět let
V listopadu 1923 se Hitler v bavorské metropoli pokusil o převrat, v Mnichově vyhlásil národní revoluci a po vzoru italských fašistů plánoval pochod na Berlín. Akce, známá jako „pivní puč“, zkrachovala a Hitler byl odsouzen k pěti letům. Ve věznici v Landsbergu napsal první část svého manifestu Mein Kampf a již před Vánocemi 1924 se ocitl na svobodě. Hitlerova strana v té době sice rostla, celkově však stále živořila na okraji zájmu a významněji se prosazovala jen v Bavorsku. Netušené možnosti jí otevřela až hospodářská krize.
Hitlerův nátlak po vítězných volbách, aby byl pověřen sestavením vlády, byl Hindenburgem nejprve odmítnut. V opakovaných volbách konaných o pět měsíců později dalo NSDAP hlas sice méně voličů, ale nacisté zůstali stále nejsilnější stranou. Když po dvou měsících padla přechodná vláda generála Kurta von Schleichera, říšský prezident Hindenburg si vybral na nátlak zájmových skupin podnikatelů a velkostatkářů jako kandidáta na kancléře menšinové vlády Hitlera.
Přestože NSDAP měla v nové vládě pouze tři z celkem devíti ministrů, začal Hitler a jeho věrní okamžitě po tomto de facto legálním nástupu k moci odstraňovat součásti demokratického systému výmarské republiky. Neklamnou známkou proměny režimu bylo založení prvních německých koncentračních táborů. V dalších volbách díky teroru svých úderných jednotek SS a SA získala NSDAP v bloku s nacionalisty absolutní většinu.
Výmarskou republiku definitivně pohřbil zmocňovací zákon z března 1933, podle něhož mohl Hitler vládnout pomocí dekretů a který tak jeho diktaturu zlegalizoval. V červenci 1933 přijal Říšský sněm zákon o politických stranách, podle kterého byly všechny strany kromě NSDAP zakázány. Následovala Hitlerova likvidace opozice ve vlastních řadách (Noc dlouhých nožů) a protižidovská opatření. Cesta ke druhé světové válce se proto otevřela.
