Náměstek amerického ministra zahraničí Andrew Peek vysvětluje v Praze důvody pro vypovězení jaderné smlouvy s Íránem. Hlavní slabinou dohody podle Peeka bylo to, že Írán mohl i nadále pracovat na vývoji jaderných zbraní a zvyšovat svou agresivitu. Proto se prezident Donald Trump rozhodl dohodu vypovědět a obnovit proti Teheránu sankce. S Andrewem Peekem hovořil Teodor Marjanovič.
Náměstek amerického ministra zahraničí v rozhovoru pro ČT: Írán je čím dál agresivnější
Jste náměstkem amerického ministra zahraničí. Na starosti máte oblast Iráku a Íránu. Co je cílem vaší návštěvy v Česku?
Moje návštěva je součástí snahy ministra zahraničí Pompea o diplomatickou spolupráci s našimi spojenci, abychom dosáhli nové jaderné dohody s Íránem. Bavíme se s členskými státy Evropské unie, zeměmi Blízkého východu a Asie.
Evropský postoj je ale celkem jasný – od dohody neustupovat. Chcete tedy přimět Česko, aby se v tomto odtrhlo od zbytku Evropy?
Víte, nás a vás a další evropské země pojí dlouhé dějiny spolupráce. Francie, Německo a Velká Británie, jakož i vaše země s námi teď hovoří o tom, co nám dělá starosti, což jsou ostatní aspekty íránského chování. Tedy ty, které destabilizují celý region. Jde tu o vyzbrojování Hútiů v Jemenu, o íránské vojenské akce v Sýrii, porušování lidských práv, akce Revolučních gard a tak dále. Všichni si uvědomujeme, jak velký to je problém.
Co ale přesně chcete od české vlády?
Především se chceme lépe koordinovat po dobu následujících až 90 dnů, až budou zase uvedeny v platnost některé druhotné protiíránské sankce, které byly zrušeny v souladu s protijadernou dohodou z roku 2015.
Vysvětlete mi, prosím, ve stručnosti, proč se počátkem května administrativa prezidenta Donalda Trumpa rozhodla od této dohody odstoupit?
Odvíjí se to celé od toho, jak se Írán právě od roku 2015 chová stále agresivněji. Jde o dvě věci. Za prvé tu máte složky íránského státu, které se podílejí na vyzbrojování skupin v regionu, zejména raketami, nebo se zapojují do války v Sýrii. Ty složky jsou přitom financovány institucemi, jako je například Íránská národní banka. Ta je vůbec dobrým příkladem. Podporuje terorismus. Podporuje Revoluční gardy. Tyto instituce za to ale už nemohou být potrestány sankcemi, protože sankce jako nástroj jsou v zásadě s tou dohodou zrušeny.
Dobře, ale agresivní chování a související ekonomický rozměr přece nebyly součástí dohody.
Ano a my právě soudíme, že to je ten problém.
Vždyť přece celá západní civilizace je založená na právním principu pacta sunt servanda – dohody se mají dodržovat.
K tomu vám řeknu pár věcí. Proti dohodě se ve Spojených státech vytvořila široká koalice, která jde napříč stranami. Proto to nakonec má i formu dohody, nikoli mezistátní smlouvy. Smlouvy jsou totiž posuzovány mnohem přísněji. Po prezidentově podpisu putují do Kongresu, který je musí schválit velkou většinou hlasů, a to se nikdy nestalo. Dohoda nezískala dostatečnou podporu.
Chápu, ale proč by tohle mělo Íránce zajímat? Oni uzavřeli dohodu s vládou USA. Nyní si tak může každý, nejen oni, klást otázku, jestli je Amerika vůbec důvěryhodná. Takže je Amerika důvěryhodná?
Jistě, že je.
I po 8. květnu?
Samozřejmě.
A nebylo důvodem, proč USA od dohody odstoupily, především to, že se prezident Donald Trump snažil smazat to, co se podařilo jeho předchůdci?
Vůbec ne. O prezidentský úřad se ucházelo celkem sedmnáct významnějších či méně významných kandidátů. Nevím o tom, že by někdo z nich protijadernou dohodu s Íránem podporoval. To odstoupení prostě není nic, co by si vymyslel prezident Trump a jeho administrativa. Je výrazem něčeho, co šlo napříč celou Republikánskou stranou.
Ale není to tak, že špatná dohoda je lepší než žádná dohoda?
V tomhle případě rozhodně ne. Vrátka k tomu, aby Írán mohl konstruovat jadernou bombu, zůstala pootevřená a navíc dohoda vlastně umožnila Íránu, aby se začal chovat ještě agresivněji.
Jistě, leč Íránci při tom neporušili žádný ze závazků v té dohodě.
Ale my si myslíme, že ta dohoda je i tak nedostačující. I když plnili minimální závazky, které jim dohoda ukládala.