Dvojice mladých farmářů založila loni na průmyslovém okraji švédského Göteborgu městskou farmu, která slaví úspěch. Zákazníci si sem pro čerstvý salát, hrášek, rajčata či fazole mohou zajet i městskou hromadnou dopravou. Netradiční zahradu mají i v New Yorku - pro změnu plovoucí na řece Hudson.
Kdysi tu stavěli lodě, nyní západní pobřeží Göteborgu znovu ožívá díky netradiční farmě. „Nemáme žádné prostředníky, a to je velmi důležité. Všichni farmáři na venkově nějaké zprostředkovatele mají, jednoho či dva, a protože my tento krok přeskakujeme, máme z naší úrody o to větší zisk,“ hodnotí situaci městský farmář William Bailey.
Dřevěné vyvýšené záhony mají celkovou plochu 250 metrů čtverečních - pěstitelé je chtějí za sezonu využít i čtyřikrát, k dispozici tedy mají 10 arů. Vedení města iniciativu vítá. „Ztratili jsme ponětí o tom, jak jídlo vzniká, což je potřeba vědět. Od produkce jídla jsme se odtrhli. Takže je to i pedagogická otázka,“ míní projektant rozvoje Göteborgu Martin Berg.
Čerstvou zeleninu chtějí i restaurace
Skladovací prostory potřeba nejsou, ušetří se ale i za přepravu a náklady na naftu. Čerstvou zeleninu odebírají obyvatelé Göteborgu, ale vyhlášené restaurace, kam je na kole rozváží sám pěstitel.
„To je sen každého šéfkuchaře - mít k ruce to, co bylo zrovna vytaženo ze země. Hned to cítíte na té chuti, že je to čerstvé, organicky vypěstované. A to je něco, co je pro naši restauraci opravdu velmi důležité,“ podotkla kuchařka Emma Fymanová.
Záhony na předměstí tak mohou být inspirací pro ty, kdo mají rádi pěstování a přírodu a přitom nechtějí úplně opustit městský život. „Je to skutečná práce, kterou mohou lidé dělat. Pokud žijete ve městě a zajímá vás pěstování, měli byste mít možnost stát se městským farmářem,“ říká Bailey.
Oba farmáři mají ještě další práci - jeden na poště, druhý v baru. Věří ale, že časem farmu rozšíří a jednou je oba uživí.
V Česku zatím vznikají třeba komunitní zahrady, jako je Prazelenina v pražských Holešovicích, nebo aktivity sdružení Kokoza. „Jsou to ale i návraty k tradiční krajině, příměstských sadů. Jsou to takové první drobné vlaštovky,“ říká krajinářský architekt Štěpán Špoula.
Umělkyně brojí proti regulacím, zahradu má na vodě
Další možností pěstování zeleniny ve městě je využívání veřejných prostranství včetně parků. Tato místa ale podléhají mnoha regulacím. Třeba umělkyně Mary Mattinglyová kvůli tomu proměnila nákladní loď v New Yorku v plovoucí zahradu se záhony.
„Zahradu s jídlem jsme mohli v New Yorku udělat legálně jen na vodě, ale ne na veřejné půdě. A to je to, o co usilujeme, abychom mohli ovlivňovat veřejná prostranství. Když to bude fungovat, mohl by to být vzor pro další veřejná místa v New Yorku,“ konstatovala zakladatelka projektu Swale.
Na rozměrech 40 krát 12 metrů tu pěstují kapustu, cibuli, ale i borůvky, maliny, broskve a další. Partnerství s výrobcem ciderů přineslo na palubu lodi i jablečný sad. Vodu na zalévání berou zahradníci přímo z řeky a sami si ji čistí.
Otevřeno je od čtvrtka do neděle a pravidelně tu organizují besedy i workshopy. Návštěvníci mají vše zdarma k dispozici.
Podle Mattinglyové je přitom v New Yorku 120 kilometrů čtverečních parků, které by se daly využít podobně. „Máme představu, že by to mohlo být teoreticky zdrojem jídla, především čerstvého, zdravého a chutného jídla, které by mohly dodávat parky,“ míní zakladatelka projektu.
