Křesťanství v Indii
Hlavním náboženstvím obyvatel žijících na indickém subkontinentu je hinduismus. Dle poněkud nepřesných statistik se jedná o osmdesátiprocentní většinu. Další silnou religiozní skupinou jsou muslimové se zhruba 14 procenty populace a zbývající část Indů se dělí na křesťany, buddhisty, sikhy, džinisty a další méně početná náboženství.
Křesťanská menšina čítá na území Indie kolem 25 milionů věřících. Jsou oblasti, kde tvoří procento křesťanů významný, dokonce i většinový podíl věřících. Jedná se o řídce osídlené chudé horské státy severovýchodního výběžku. Historie počátku křesťanství na území Indie ale jasně ukazuje na jih, do svazových států Kerala a Tamil Nadu, kde žijí více než dvě pětiny všech indických křesťanů.
Legenda praví
Dle legendy, která se vypráví mezi starými keralskými křesťany, je zakladatelem samotný učedník Krista, apoštol svatý Tomáš, který údajně přišel do Indie v roce 52 a zemřel mučednickou smrtí na východním pobřeží, v místech, kde nyní leží město Chennai /Madras/ a kde by měly být uloženy i jeho ostatky.
Skutečný původ křesťanství v Indii ale zůstává nejasný a badateli nedoložený. Evropští cestovatelé, kteří navštívili tyto končiny v 6. století, již tehdy zaznamenali existenci křesťanů. Liturgickým jazykem ale byla až do 16. století syrština, což by ukazovalo na teorii odlišnou, a to že kult svatého Tomáše přivezli do Indie syrští přistěhovalci.
Ve 13. století kupec Marco Polo a později i Vasco de Gama potvrzují působení misionářů na jihu Indie. V 16. století ovládají oblast Portugalci a zakládají přístav Góa, který se na několik příštích století stává hlavním centrem portugalských provincií.
S příchodem františkánů začíná i konverze. Většina konvertitů pocházela z nízkých hinduistických kast a s příklonem ke křesťanství doufala ve změnu společenského postavení. Brzy ale dochází k řadě rozporů z důvodů nedodržování přísných nařízení inkvizice. Řada konvertitů si totiž těžko zvyká a stále dodržuje původní „barbarské“ zvyky hinduistů.
Příchod Britů a kastovní politika
V 17. a 18. století je patrný vliv dalších mocností – Britů, Holanďanů, Francouzů, objevuje se protestantismus a vznikají nové misie, překlady liturgických textů do řady indických jazyků a také první překlad bible do tamilštiny. Během 19. století katolické misie expandovaly po celém indickém území a vybudovaly si zde silné zázemí. Výjimkou ale zůstává severozápadní část země, která je vůči křesťanům téměř imunní a kde se výrazně lépe daří islámu.
Britský kolonialismus se v leckterých oblastech života zasadil o modernizaci Indie. S tím souvisí i rozvoj školství, které se pochopitelně opíralo o vliv působících misionářů. V touze uniknout společenské stigmatizaci dochází k masové konverzi nejnižší hinduistické kasty dalitů (nedotýkatelných).