Londýn se už několikrát v dějinách potýkal s ničivým ohněm

Londýn – Londýn se ve své minulosti musel vypořádat hned s několika požáry. Velké škody na městských stavbách způsobily už ty z let 1133 a 1212. Rok 1666 ale přinesl daleko větší katastrofu. Centrální části londýnské City totiž zahalily plameny, které zničily její velkou část uvnitř starých římských městských hradeb. Požáru, který vznikl v sobotu 2. září ráno v ulici Pudding Lane, v domě pekaře krále Karla II., se od té doby přezdívá „velký“. Pekař Farrinor pravděpodobně zapomněl uhasit oheň v peci, když šel večer spát, a krátce po půlnoci jiskry z doutnajících uhlíků zapálily palivové dříví u pece. Během hodiny byl informován starosta City sir Tomas Bloodworth, který však situaci podcenil, a tak se oheň rozrostl a trval celé tři dny.

Živnou půdu pro obrovský požár připravilo dlouho trvající suché a teplé počasí, k němuž se přidal trvalý suchý severovýchodní vítr. Ten vanul bez přestání celé týdny. Pro stavbu většiny domů v Londýně té doby byly použity hořlavé materiály (dřevo a sláma) a jiskry z hořícího pekařova domu zapálily sousední domy. Požár se začal šířit Londýnem, a tak vznikaly snahy mu v tom zabránit zbořením pásu domů. Nakonec se ale podobné plány ukázaly jako neorganizované. V úterý vítr začal polevovat a ve středu požár začal slábnout. Ve čtvrtek dopoledne už byl skoro pod kontrolou, ale navečer plameny znovu vyšlehly u Temple. Některé domy byly odstřeleny a tím byl oheň překonán.

Požár z roku 1666 byl jednou z největších katastrof v dějinách Londýna. Zničil 13 200 domů, 87 chrámů, 6 kaplí a 44 cechovních sídel, Královskou burzu, Custom House, původní katedrálu svatého Pavla, Guidhall, Bridewell Palace, městské vězení, Session House, čtyři mosty přes řeky Temži a Fleet, tři městské brány a domovy 100 000 lidí, což byla jedna šestina obyvatel města. Počet obětí požáru není přesně znám. Podobný rozsah škod způsobený neúmyslně zaviněným požárem nebyl nikde jinde na světě zaznamenán. Uvnitř hradeb bylo zničeno pět šestin města a vně hradeb asi jedna šestina plochy, která zůstala uvnitř města nepoškozena. Zůstaly stát jen ojedinělé stavby domů.

Plánem na rekonstrukci byl pověřen Wren

Zhotovením plánů na rekonstrukci města byl pověřen Christopher Wren. Navrhoval vybudovat hlavní třídy ve směru sever-jih a východ-západ, postavit kostely na izolovaných významných místech, soustředit veřejný život na nově postavených náměstích, umístit nejvýznamnější cechovní sídla do jedné skupiny budov připojených ke Guildhall a postavit krásné nábřeží na břehu řeky od Blackfairs až po Tower. Wren chtěl vybudovat nový systém ulic s odstupňovanou šířkou. Vzhledem k tomu, že mnoho budov zůstalo ušetřeno požáru a jejich majitelé kladli výrazný odpor proti jejich zboření, Wrenovy plány se neuskutečnily. To je hlavním důvodem středověkého rázu současného Londýna. Wren byl pověřen obnovou zničených kostelů a katedrály svatého Pavla, rekonstrukci městské zástavby řídil Robert Hooke.

Na vzpomínku požáru v Londýně byl postaven památník označovaný jednoduše jako Monument, který navrhli Christopher Wren a Robert Hooke. Postavil se poblíž místa, kde požár začal – u severního konce London Bridge. Nároží Giltspur Street a Cock Lane, označované jako Pye Corner, kde požár skončil, je osazeno malou pozlacenou soškou nazývanou Fat Boy.

Vydáno pod