Jméno Immanuela Kanta dlouho vedlo v internetové anketě o výběru názvu pro letiště v Kaliningradu. Světově proslulý filozof, který se v nynějším ruském městě narodil a strávil tam většinu života, ale nakonec hlasování nevyhrál. V důsledku vášnivé polemiky, v které čelil i nepodloženým obviněním z nepřátelství vůči Rusům, se po zásahu úřadů do užšího výběru nedostal. Letiště tak nakonec ponese jméno ruské carevny Alžběty.
„Dvě věci mě naplňují úžasem, hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Jeden z nejslavnějších citátů světové filozofie, jehož autorem je právě Immanuel Kant. Filozof, který se věnoval i přírodním vědám včetně astronomie, se proslavil především formulováním etických pravidel. Zřejmě nejznámější je takzvaný kategorický imperativ, mravní pravidlo, které by se dalo zjednodušeně shrnout následujícím způsobem: Jednej jen tak, aby se tvé jednání mohlo stát obecně platným pravidlem.
Jeden z nejvýznamnějších světových myslitelů se narodil (roku 1724) a zemřel (roku 1804) ve východopruském Královci. Město ke konci druhé světové války dobyla Rudá armáda a k Sovětskému svazu bylo připojeno pod názvem Kaliningrad (podle bolševického revolucionáře a Stalinova podporovatele Michaila Kalinina). V současnosti představuje nejzápadnější výspu Ruské federace, obklopenou Baltem, Polskem a Litvou.
Najednou se ale „citlivé“ jméno, připomínající, že zdejší území nebývalo od nepaměti ruské, vynořilo v čele internetové ankety. Hrozilo, že by po Kantovi mohlo být pojmenované letiště, opravené kvůli letošnímu mistrovství světa ve fotbale. To rozzlobilo místní představitele, kteří obvinili filozofa z „rusofobie“, přestože chybějí historické důkazy, že by Kant měl něco proti Rusům.
„Kant psal nepochopitelné knížky, které nikdo z nás nečetl“
Poslanec ruské Státní dumy Marat Barijev podle webu Tagesspiegel uvedl, že Kantovo vedení v anketě musí být „korigováno“ a že občanská společnost v Kaliningradu by to měla „správně vyhodnotit a přijmout opatření“. Konstatoval, že záležitost projednal i s kaliningradskými poslanci.
Jeden z nich, Andrej Kolesnik, v článku zveřejněném prokremelským serverem Vzgljad usoudil, že filozof byl „rusofob“, a přesvědčoval, že by nebylo vlastenecké „poněmčit“ letiště. Kant podle něj nemůže být „symbolem ruského regionu“.
Po internetu se také šíří video, ve kterém náčelník štábu Baltské flotily viceadmirál Igor Muchamtšin vysvětluje námořníkům, že nemají hlasovat pro pojmenování letiště po „vlastizrádci“ Kantovi. Uvedl o něm, že „se ponižoval a na kolenou prosil, aby mu dali katedru, a psal nějaké nepochopitelné knížky, které nikdo z přítomných nečetl a nikdy číst nebude“.
Vysoce postavený důstojník zřejmě narážel na skutečnost, že filozof během krátkého období ruské nadvlády nad městem (1758–1803) žádal carevnu, aby ho nechala vyučovat na místní univerzitě. Ale Kantův dopis nebyl nikdy doručen.
Viceadmirál také důrazně doporučil námořníkům, aby nejen oni, ale všichni jejich rodinní příslušníci hlasovali v anketě pro sovětského maršála Alexandra Vasilevského, který se na konci druhé světové války podílel na obsazení budoucího Kaliningradu.
Terčem útoku se stala i místa ve městě spojená s filozofem. Jeho sochu, hrob a pamětní desku potřísnili neznámí vandalové barvou a na místní univerzitě, která od roku 2005 nese Kantovo jméno, se objevily nenávistné letáky vyzývající studenty, aby se od Kanta distancovali, a univerzitu, aby se přejmenovala.
„Pro myslící lidi je Kant jedincem se světovým dosahem“
Skutečnost, že východopruský filozof v anketě s náskokem několika tisíc hlasů vedl, není podle webu Tagesspiegel překvapivá. Většina obyvatel Kaliningradu má o Kantovi vysoké mínění a především mladí lidé nepociťují vůči německé minulosti svého města takové napětí. V běžné řeči dokonce zkracují dlouhý název města na německy znějící „Keenig,“ píše Tagesspiegel.
„Pro obyvatele Kaliningradu, pro myslící lidi, není Kant občanem žádné země, ale jedincem se světovým dosahem,“ řekl agentuře AFP mluvčí kaliningradské katedrály, kde se nachází filozofův hrob. Vedoucí katedry filozofie na Kantově univerzitě Vadim Čalyj řekl, že kdyby si Kantovi soudobí kritici přečetli jeho dílo, shledali by, že zastával hodnoty, které jsou normální v každé společnosti, včetně ruské.
Vojenský komentátor Alexandr Golc si v souvislosti s vyjádřením viceadmirála Muchamtšina povzdechl nad „výtvory“ ruského vojenského školství. „Podle Kantovy teorie o rozumu v hranicích poznání je náš viceadmirál naprosto transcendentní, z principu nepoznatelný. Nikdo netuší, co se děje v takových mozcích,“ uvedl Golc.
Vedoucí Kant „neprošel“ do užšího výběru
S anketou pro pojmenování ruských letišť po slavných osobnostech přišel ruský ministr kultury Vladimir Medinskij a na její organizaci se podílela řada ruských státních institucí. Internetové hlasování bylo několikastupňové a pro účast v něm se bylo třeba zaregistrovat.
Přestože filozof Kant původně přesvědčivě vedl, v užším výběru ve druhém kole hlasování už se neobjevil. Hlasování tak nakonec s 33 procenty vyhrála ruská carevna Alžběta, dcera Petra Velikého, která neměla k městu žádný bližší vztah. Na druhém místě skončil s 29 procenty sovětský maršál Vasilevskij.
První z představitelů německé klasické filozofie, tvůrce takzvaného kritického čili transcendentálního idealismu, se narodil 22. dubna 1724 ve východopruském Královci (nyní Kaliningrad). Královec Kant nikdy neopustil, zde vystudoval a působil tady více než čtyřicet let jako oblíbený a inspirující profesor matematiky, fyziky, antropologie, zeměpisu, práva, metafyziky či logiky.
Ve svém prvním – předkritickém – období se Kant věnoval nejprve studiu přírody. Z této éry pochází hypotéza o vzniku a vývoji sluneční soustavy z rotujícího mračna, které se smršťuje (1755). Tyto úvahy rozpracoval francouzský matematik Pierre Simone Laplace a hypotéza vstoupila do dějin jako Kantova-Laplaceova teorie.
V druhém a hlavním tvůrčím období se Kant zabýval možnostmi poznání, mravního jednání a estetického hodnocení. Výsledky shrnul ve svých kritikách, z nichž nejzásadnější je Kritika čistého rozumu. Poprvé vyšla v roce 1781 a zcela změnila filozofický přístup k poznání skutečnosti. Její přínos bývá označován za „kopernikánský obrat“.
Kant v ní zkoumal dva druhy poznání – na základě rozumu a na základě zkušenosti. Dokazoval, že má-li si rozum činit nárok na obecně platné poznání, a nikoli jen produkovat „ideje“, musí být užíván ve spojení se smysly. Takové užití rozumu nazýval rozvažováním. Vztah mezi smysly a rozumem se projevuje rozdílem mezi tím, co je v poznání dáno předem (a priori) a co je vytvářeno na základě zkušenosti (a posteriori). Významný je též pojem „věci o sobě“, který podle Kanta souvisí s mimozkušenostním poznáním. Sem patří idea duše a svobody vůle (jednota a nepodmíněnost člověka), idea světa (jednota zkušenosti) a idea Boha (absolutní jednota).
V Kritice praktického rozumu se Kant zabýval etikou. Zdůraznil autonomii mravního citu, tedy schopnosti rozhodnout se pro jednání podle určitých zásad a norem, nezávisle na vnějších podmínkách, jak to vyjadřuje kategorický imperativ. Kritika soudnosti pak zkoumá možnosti estetického hodnocení.
Kantův vliv na vývoj filozofie je zcela mimořádný. Některou částí jeho učení se inspirovali také další myslitelé, například Johann Gottlieb Fichte a Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Koncem 19. a na počátku 20. století na něj navázalo novokantovství. Když v Královci 12. února 1804 zemřel, vypravilo mu město, univerzita a obyvatelstvo knížecí pohřeb.
Zdroj: ČTK
