Evropané volí. Britové a Nizozemci v předstihu

Brusel - Voliči osmadvaceti zemí Evropské unie vybírají nové složení Evropského parlamentu na příštích pět let. Už ve čtvrtek se volební místnosti otevřely v Nizozemsku a Velké Británii, ode dneška můžou k urnám vyrazit Češi. Poslední volební místnosti se zavřou v neděli večer a teprve poté budou zveřejněny výsledky ve všech státech. Evropští politici a především lídři velkých frakcí tvrdí, že hlasováním o novém složení europarlamentu mají voliči poprvé možnost ovlivnit výběr nového šéfa Evropské komise. Hlavní otázkou nynějších eurovoleb ale bude především míra úspěchu euroskeptických či otevřeně protievropských politických stran.

V pořadí osmé eurovolby nejspíš poznamená nízká volební účast, která se v minulosti postupně snižovala. V roce 2009 přišlo v celé EU hlasovat 43 procent voličů. Pokud lidé k eurovolbám chodí, často jejich hlasování ovlivňuje více domácí politické dění než evropské otázky.

Nyní má ve 28 unijních zemích možnost volit téměř 400 milionů lidí, což z eurovoleb dělá po Indii druhé největší demokratické volby světa. Evropané vybírají 751 europoslanců, v končícím unijním zastupitelském sboru jich bylo 766 (podívejte se zde). V některých zemích - například v Belgii - se s eurovolbami souběžně konají také volby národní.

Účast u voleb do EP (průměr EU v %)
Zdroj: ČT24

Česko jako unikát - dva volební dny

Ve čtvrtek zahájily volební štafetu Nizozemci a Britové. Většina států hlasuje v neděli. Na pátek má volby naplánované Irsko, na sobotu Slovensko, Malta a Lotyšsko. Pouze v ČR se bude hlasovat dva dny, tedy v pátek a v sobotu. Premiéra čeká u eurovoleb Chorvaty, kteří vstoupili do Unie loni v červenci.

Jakékoli výsledky budou moci být zveřejněny až po konci hlasování v rámci celé unie, tedy po nedělních 23:00 SELČ, kdy se uzavřou volební místnosti v Itálii.

Tentokrát je to jiné… ale jak moc?

Evropský parlament volby inzeroval pod heslem „Tentokrát je to jiné“. Odkazuje tak nejen na větší pravomoci europarlamentu, které mu dává Lisabonská smlouva, ale také na snahu velkých evropských stran hlasování zdramatizovat a přiblížit jeho logiku národním volbám. Velká uskupení různé politické orientace tak nabídla veřejnosti své celoevropské volební lídry, pro které se vžilo německé označení „Spitzenkandidaten“. Podle proevropských frakcí lidé hlasováním pro stranu vybírají také tohoto lídra do čela budoucí Evropské komise.

Analogie s předsedou nejúspěšnější politické strany v národních volbách, který se stává šéfem vlády, je pro voliče čitelná, v evropských podmínkách jde ale o nevyzkoušenou novinku.

Šéfa komise totiž vybírají členské země Unie kvalifikovanou většinou, podle Lisabonské smlouvy „s ohledem“ na výsledky eurovoleb. Parlament ale zdůrazňuje jinou větu ze smlouvy, totiž, že europarlament navrženého předsedu „volí“, nikoli jen hlasováním potvrzuje jeho výběr. Osoba navržená do čela komise bude každopádně potřebovat hlasy poloviny všech nových europoslanců, a právě zde mohou strany ukázat svou sílu.

Pokud by země EU na tento model přistoupily, největší šanci stanout v čele budoucí komise nyní mají kandidát evropských lidovců (EPP) lucemburský expremiér Jean-Claude Juncker a současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, navržený socialisty. Obě uskupení v průzkumech jasně vedou, poslední předpovědi mírně favorizovaly konzervativní EPP.

Nacionalisté, populisté a euroskeptici - splaskne bublina?

Volbami se ale výrazně proplétá ještě jeden příběh. Tím je předpokládaný úspěch nacionalistických, populistických, euroskeptických či otevřeně protievropských stran. Někde se přímo čeká jejich vítězství. Ledovou sprchu pro tyto strany ale znamenaly první odhady výsledků z Nizozemska, podle kterých strana Geerta Wilderse skončila až čtvrtá, i když v předvolebních průzkumech dlouho vedla.