Everest metafora pro nemožné, Mallory pak zosobnění snahy o nemožné

Káthmándú - Když 8. června 1924 účastník britské expedice k Mount Everestu Noel Odel vystoupil do výšky 7 800 m v severním úbočí hory, spatřil ve 12:50 nakrátko na hřebeni ve výšce přibližně 8 600 metrů dva pohybující se body. Netušil, že právě naposledy zahlédl George Malloryho a Andrewa Irvina zvaného „Sandy“. Dnes stojí pod Everestem, kterým ročně prochází stovky lidí, desetimetrový monument - Památník prvním obětem hory. Obsahuje jména lidí, kteří svojí odvahou a smělostí vstoupili do dějin světového horolezectví jako hrdinové Everestu. Nejčestnější místo mezi hrdiny Everestu pak v myslích většiny horolezců přísluší G. L. Mallorymu, autorovi mnohokrát opakovaného a parafrázovaného výroku „Protože tam je!“, kterým odpověděl na dotaz, proč se opakovaně snaží o výstup na nejvyšší horu. Jak v minulosti shrnul Reinhold Messner: „Mount Everest se nám stal metaforou nemožného a Mallory zosobněním snahy o nemožné.“

Expedice Královské geografické společnosti a britského Alpine Clubu v roce 1924 byla již třetí britskou expedicí k nejvyšší hoře světa. Všech předchozích se zúčastnil i George Mallory. Expedice k hoře mířila ze severu, z území Tibetu, neboť Nepál, ze kterého nakonec k vrcholu vystoupila první úspěšná výprava v roce 1953, byl v té době pro Evropany „zakázanou zemí“. Britům, kteří jako jedni z mála udržovali s Tibetem diplomatické styky, se podařilo již v roce 1920 získat povolení k průzkumu pro následující rok. První výprava, která směřovala k nejvyšší hoře, byla tudíž britská expedice z roku 1921 a vedl ji Howard-Bury. Jejím hlavním cílem bylo zmapovat horskou skupinu, případně najít možné přístupové cesty k samotné hoře. I této první expedice se zúčastnil Mallory, spolu s Bullockem nakonec dosáhl Severního sedla ve výšce 6 990 m a prohlédl možnou trasu pro výstup ze severu.

Právě Mallory patřil i do týmu třetí britské výpravy v roce 1924. Vrcholu mělo být tehdy dosaženo v polovině května. Již 2. května měli horolezci postavené první dva výškové tábory, ale o dva dny později přišla řadu dnů trvající vichřice, kdy teploměr poklesl až k minus třiceti stupňům. Počasí a ústup z druhého výškového tábora přišly draho a vyžádaly si smrt dvou nosičů. Teprve 19. května bylo možné znovu obsadit již zbudované výškové tábory a zahájit postup k Severnímu sedlu. I následující dny byly dramatické - Mallory se málem zabil pádem do trhliny, horolezce již podruhé zaskočilo počasí. Až začátkem června se mohli horolezci George Mallory a Geoffrey Bruce vystoupit po hřebeni do výšky 7 600 metrů, odkud však museli sestoupit. Na horu pak pokračovali Edward Norton a Howard Semervell, kteří zbudovali tábor až ve výšce 8 170 metrů. Somervell však pro příznaky výškové nemoci musel ustoupit, Norton vystoupil až do výšky 8 670 metrů. Sám však nemohl pokračovat, proto se oba vrátili. 

Vrcholový tým v oblacích 

K novému útoku na vrchol vyrazili 6. června Mallory a Irvine, o den později za nimi začal vystupovat ještě Odell. Druhý den vystoupil na asi třicetimetrový skalní výšvih ve výšce 7 800 metrů v severním úbočí hory. Výhled k vrcholovém hřebenu mu znemožňovaly mraky, setrval však na místě, neboť předpokládal, že Mallory a Irvine musí být na hřebeni. Když se konečně krátce 8. června před jednou hodinou mraky roztrhaly, spatřil nakrátko na hřebeni ve výšce přibližně 8 600 metrů dva pohybující se body. Tehdy byli Mallory a Irvin spatřeni naposledy. 

Bohužel Odell viděl jen část hřebene, oblačnost mu zakrývala další výhled a tedy i možnost přesné orientace. Podle skalního výšvihu, ke kterému horolezci na hřebeni došli během jeho pozorování, je vysoce pravděpodobné, že se nacházeli ve výšce 8 572 metrů. 

Na druhou stranu je však nutné dát za pravdu i lidem razícím názor, že Odellovo svědectví o výšce je neprůkazné, dvojice mohla být výš i o stovky metrů. Odell ještě spatřil, jak jeden z horolezců začal vystupovat na skálu, pak se nad scénou opět zatáhla oblaka. Naděje, že by s tehdejším vybavením dokázali přežít několik nocí ve výškách přesahujících 8 tisíc metrů, byla nulová. 

Opravdu dosáhli vrcholu?

Otázka, která od roku 1924 vzrušovala celý horolezecký svět, zněla, zda Mallory a Irvine mohli dosáhnout vrcholu Mount Everestu. Jisté je, že byli odhodláni zdolat vrchol jediným smělým útokem. Romantická představa hrdinů na vrcholu nejvyšší hory nedávala řadě lidí spát a dodnes se s ní lze setkat. Několik velmi nepřímých důkazů (jako například fakt, že v roce 1999 nalezené Malloryho tělo mělo ledovcové brýle v kapse – tedy že k osudnému pádu došlo v nočních hodinách, nebo že u sebe neměl fotografii své rodiny, kterou chtěl ponechat na vrcholu) může při troše fantazie tuto romantickou představu potvrzovat. 

Nicméně další horolezecké výpravy přinášely též důkazy o tom, že Mallory a Irvine tehdy vrcholu nedosáhli. Například nález, který učinili účastníci jedné z dalších britských výprav k nejvyšší hoře - dvě stě metrů od prvního výšvihu cepín s vyrytými iniciálami G. L. M. – George Leigh Mallory. Poloha cepínu svědčila o tom, že Mallory a Irvine nepřekonali ani první z překážek, které by je na jejich teoretické cestě k vrcholu čekaly. Další podrobnosti přináší server Horolezecké abecedy.

Vydáno pod