Washington - Je všeobecně známo, že náhodný závan vůně může člověku vytáhnout z paměti dávno zapomenuté vzpomínky na věci hezké i zlé. Skutečnost, že čich hraje v našem podvědomí větší roli, než tušíme, nyní potvrzují i vědci. Ti zjistili, že na čich mohou mít velký vliv emoce a náš čichový smysl se může zostřit, když se stane něco zlého.
Odborníci ze Severozápadní univerzity v americkém státě Illinois potvrdili spojení mezi emocemi a čichem tím, že dobrovolníkům dávali elektrické šoky a zároveň je nechávali čichat nové vůně. Výsledek studie, kterou zveřejnili v novém čísle časopisu Science, pomáhá vysvětlit, jak nám naše zbystřené smysly mohou pomoci vyhnout se nebezpečí. A navíc mohou přispět k pochopení takových poruch, jakou je například posttraumatický stresový syndrom (PTSD).
Vědci už dlouho vědí, že existuje silné spojení mezi čichem a emocemi. Určitý parfém nebo vůně pečícího se chleba může například vybavit vzpomínky na dávno mrtvou lásku. A naopak závan nafty může spustit retrospektivu vojákovi trpícímu PTSD.
Může emočně vypjatá situace znamenat, že se zbystří náš čich? To byla otázka, na kterou se vědci s pomocí 12 dobrovolníků pokusili odpovědět. Dobrovolníci opakovaně čichali k sadám laboratorních chemikálií, jejichž pach je zásadně odlišný od vůní a zápachů běžného života. Dva vzorky obsahovaly stejnou substanci a třetí nepatrně odlišnou, což znamená, že za normálních okolností by její pach nebyl k rozeznání, vysvětluje Wen Li, který výzkum vedl.
Mozek umí „vyčenichat“ hrozbu
Náhodným hádáním se odlišnou substanci podařilo poznat třetině dobrovolníků. Pak jim Li dával lehké elektrické šoky a zároveň je nechal čichat onu nepatrně jinou chemikálii. Při pozdějších čichových testech ji dokázali dobrovolníci rozeznat v 70 procentech pokusů.
Vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) dokázalo, že toto zlepšení bylo víc než jen náhoda, když zaznamenalo, jak se změnil způsob, jímž mozek uložil informaci o pachu. V podstatě se pach spojený s elektrickým šokem v mozku lépe vtiskl, aby mohl být snáze rozlišen od podobného pachu.
Jinými slovy se zdá, že mozek má mechanismy, jak „vyčenichat“ hrozbu. S největší pravděpodobností jde o sebezáchovný rys, který se vyvinul, aby pomohl lidem rychle a podvědomě odlišit nebezpečný zápach z moře pachů, které nás neustále obklopují, vysvětluje Li. V současnosti například člověk, který zažil požár ve vlastní kuchyni, dokáže okamžitě říct, jestli závan kouře má onen specifický mastný podtón nebo jestli jednoduše zavanul od krbu.
