Borneo – Vědcům se podařilo na Borneu při pozorování přírody objevit velmi vzácnou opici. Šlo o hulmana, který byl mnohými ostatními odborníky považován už za vyhynulého. Vzácného primáta na snímcích z fotopasti rozpoznal Stanislav Lhota, pracovník Zoo Ústí nad Labem a rovněž Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Ten se na ostrově dlouhodobě zabývá výzkumem primátů. „Sám jsem ty hulmany neviděl, viděli je jenom dva členové expedice, americký student Eric Fell a český fotograf Alexandr Pospěch,“ napsal Ekolistu z Bornea e-mailem Stanislav Lhota. Na objevu se podílel právě i Alexandr Pospěch, jemuž se hulmana podařilo vyfotit.
Hulman (anglicky se mu říká Miller’s Grizzled Langur, latinsky Presbytis hosei canicrus, česky jde o poddruh hulmana šedého) patří mezi nejvzácnější opice Bornea. Jeho výskyt byl znám pouze ze dvou oblastí na východě Bornea, z národního parku Kutai a z poloostrova Sangkulirang. Před lety se dostal na seznam pětadvaceti nejohroženějších primátů světa.
Alexandr Pospěch:
To, že se objeví nový biotop, může znamenat, že se objeví nový druh zvířat, nebo že ta část přírody ještě nebyla dostatečně prozkoumána.
V roce 2004 se poprvé vědci začali domnívat, že hulman už asi vyhynul. Pralesy, v nichž žil, byly totiž ničeny požáry, lidským osídlením, přeměnou lesa na zemědělskou půdu nebo těžbou. V roce 2008 odborníci pod vedením Arifa Setiawana proto cíleně prozkoumávali obě známé oblasti výskytu hulmana. V národním parku Kutai ale nenašli žádný důkaz, že by se tam opice ještě vyskytovala. Jiní výzkumníci v roce 2010 prý viděli i běžně slyšeli tyto hulmany v národním parku Kutai. V loňském roce už ale ani oni přítomnost hulmanů nezaznamenali, ačkoli ve svém výzkumu na stejném místě dál pokračovali.
Vypadalo to, že je primát vyhynulý, na Čechy se ale usmálo štěstí
Štěstí se usmálo na dva Čechy, kteří mezi červnem a srpnem 2011 prozkoumávali oblast zvanou Wehea Forest. U dvou minerálních pramenů se jim podařilo přítomnost hulmana zdokumentovat. Stanislav Lhota podle vlastních slov tušil, že by hulmani mohli stále žít. „Byl jsem si tím dost jistý. Nebyli jsme ostatně první, kdo ho viděli. Jen se to do té doby nebralo za důležité,“ napsal Ekolistu. Samotné zachycení hulmanů ale bylo náhodné, kromě Alexandra Pospěcha vzácného hulmana vyfotografoval rovněž americký student Eric Fell, na objevu se podíleli rovněž odborníci z Indonésie a z Kanady.
Ačkoli se hulmana podařilo přímo pozorovat a zaznamenat na velkém množství snímků, podle Stanislava Lhoty je dost obtížné jednoznačně říct, zda jde o víc jedinců, nebo zda jde o ty samé, kteří se na snímcích opakovaně objevují.
Stanislav Lhota:
Z podrobné analýzy fotografií by to mohlo být možné, ale je to spousta práce. V březnu se na lokalitu vracím, měl bych strávit pár dnů v pozorovatelnách u obou pramenů, třeba pak budu schopný říct víc.
Potvrdit se to vědci budou snažit dalším průzkumem oblasti. Přežití populace je však podle nich v každém případě závislé na ochraně lesů, v nichž vzácný hulman žije. V národním parku Kutai a na poloostrově Sangkulirang je pro hulmana největší hrozbou ztráta jeho přirozeného prostředí, protože převážná většina lesů už tam byla vykácena, vyhořela nebo byla přeměněna na plantáže olejné palmy a akácie (pro papírenský průmysl).
