Tchaj-wan – Kinmen, ostrov ovládaný tchajwanskou vládou, býval v dobách studené války místo s největší koncentrací vojáků na světě. Přes pětikilometrovou úžinu si tehdy mezi sebou granáty vyměňovali vojáci komunistické Číny se svými demokratickými odpůrci. Teď se z frontové linie stává most mezi nepřáteli a na ostrov, který byl dříve Mao Ce-Tungem odsouzen k zániku, míří stovky tisíc čínských turistů.
Po vítězství v občanské válce v roce 1949 Mao Ce-Tung své ideologické nepřátele vyhnal na 270 kilometrů vzdálený Tchaj-wan. Jeho pokus dobýt mnohem bližší ostrov Kinmen ale ztroskotal. Pět kilometrů vzdálenou tchajwanskou pevnost proto komunisté alespoň zasypávali granáty.
Vůdce Kuomintangu Čankajšek ty, kdo ostrov obývali, několikrát evakuoval. Kdykoliv se ale odpůrci komunistické ideologie vrátili zpět do svých domovů, opět přilétaly šrapnely. Celkem čínská armáda na ostrov vystřílela téměř milion granátů. Obyvatelé proto hledali úkryt v síti místních tunelů, na Kinmenu tak vznikla i podzemní nemocnice. Od konce 60. let dělostřelba slábla. Nakonec se omezila na výměnu granátů s propagačními letáky.
Nyní tchajwanští vojáci ostrov postupně opouštějí. Původních 100 000 v dobách největšího napětí jich tady zbyla sotva desetina. Místo toho však na ostrov míří jiná čínská invaze – turistická. První povolení k návštěvě úřady vydaly v roce 2001, o deset let později sem z pevniny přijelo milion a tři sta tisíc lidí.
Plánuje se dokonce most, který by nedaleká území bývalých zarytých nepřátel propojil. Z válečné minulosti ostrova se tak stává výnosná atrakce. Dokazují to i místní obyvatelé, kteří ze zbytků čínských granátů, jež je měly zabít, vyrábějí turistické suvenýry.
