Peking - Čínu, nejlidnatější zemi světa, řídí jediná politická strana, a to komunistická. Čínští komunisté jsou u moci už skoro 60 let. Přesto, že struktura elitní byrokratické organizace zůstává na první pohled stále stejná, Komunistická strana Číny se nevyhnula zásadním změnám. Ty nejdůležitější se týkají ideologie a mocenského vlivu.
V 50. letech bylo všechno předem dané. Číně vládl nejvyšší stranický představitel - charismatický vůdce Mao Ce-tung. Prováděl čistě komunistickou politiku, často podle sovětského vzoru. Majestátní muž s hlubokým pohledem rád prokazoval nejen svou intelektuální, ale i fyzickou vitalitu, zatímco ve skutečnosti ovládal Čínu spíše z postele nebo lehátka od bazénu. Když jeho důraz na zemědělskou politiku tzv. velkého skoku vyústil v obrovský hladomor, rozpoutal se svými rudými gardami během tzv. kulturní revoluce nevídaný teror. Jeho postavení bylo neotřesitelné.
Po Maově smrti se model absolutního vůdce neměl nikdy vrátit. Nyní situace v čínské politice vypadá úplně jinak. Podle sinologa Martina Hály v dnešní době více než kdy jindy funguje v rámci vedení v čínské komunistické straně kolektivní princip.
Komunistická strana Číny má asi 70 miliónů členů. Rudá legitimace je nutností pro kariéru ve státní správě. Čínští komunisté jsou elitou země a dostat se mezi ně není vůbec jednoduché. Členství se často dědí po prarodičích a rodičích. Dlouhodobou strategii pro celou zemi přitom vytyčují necelé tři tisíce vybraných delegátů na sjezdu, který se koná každých pět let. Hlasování je ale ryze formální záležitost. O všem důležitém již předtím rozhodlo 24ti-členné politbyro, kde má největší slovo výkonný výbor.
Veškeré rozhodování probíhá za zavřenými dveřmi. Sinolog Rudolf Fürst k tomu dodává, že pravděpodobně o všem rozhoduje několik hlavních mocenských klik, především regionálních. Od sebe se vymezují nejen jako mocenské klany jako ideologičtí soupeři. Podle sinologa Martina Hály zhruba do roku 2003 převládala v čínském vedení tzv. šanghajská klika, se kterou se to současné nejužší vedení postupně vypořádává a v podstatě likviduje její vliv.
Na výměnách kádrů si novodobí čínští komunisté zakládají. Platí zvyk, že politici mohou zastávat nejvyšší posty maximálně dvě pětiletá funkční období. Ve straně přitom neexistují žádné vnitřní volby. Jakým způsobem jsou však vybíráni noví lidé, o tom v podstatě nikdo neví.
Naopak zcela zřetelná je změna v mocenské ideologii. K obratu zavelel na konci 70. let Teng Siao-pching. Komunisté se odklonili od klasického socialismu a díky sérii ekonomických reforem začali budovat kapitalismus po čínském vzoru. Pozorovatelé o něm mluví jako o modelu: "Nepleťte se nám do politiky, my vás necháme bohatnout." Komunistická ideologie se nyní používá už jen jako nástroj k ospravedlnění autoritářské vlády.
„Ta původní ideologie v podstatě vyčpěla a nastal celkový posun směrem doprava, který samozřejmě je těžko obhajitelný v rámci ideologie komunistické strany,“ vysvětluje současný stav Martin Hála.
Poslední dobou se proto ozývají hlasy zpochybňující legitimitu moci. Komunisté čelí kritice hlavně kvůli zkorumpovanosti stranických špiček. Aby se udrželi u moci, našli si nový jednotící prvek - nacionalismus. Přestože „říši středu“ tvoří mnoho různých národů a kultur, vládnoucí elita vsadila na ideu jedné velké Číny.
