Beslan - Beslan v jihoruské severní Osetii si v úterý připomněl páté výročí masakru, při němž v tamní škole zemřelo přes 330 lidí. Ozbrojenci tehdy zajali víc než tisíc rukojmích. Muže postříleli, ženy a děti drželi bez vody a jídla mezi bombami. Stovky lidí zemřely třetí den, při výbuchu a následném zásahu ruských bezpečnostních sil. Region severního Kavkazu stále není klidný, dál ho ohrožuje islámský extremismus.
Vzpomínka začala ráno okamžikem, kdy se před pěti lety rozezněl školní zvonek označující začátek vyučování - a i začátek nejkrvavějšího teroristického útoku v současném Rusku. Příbuzní obětí i ti, kdo masakr přežili, se s květinami v ruce shromáždili před vyhořelou tělocvičnou školy. Podle většiny z nich si ruské úřady z tragédie dosud nevzaly ponaučení.
Podle ruských médií přišly památku obětí uctít na tři tisícovky lidí. V ruinách školy zněla smuteční hudba, příchozí zapalovali svíčky u fotografií obětí a na zem kromě květin často kladli i dětské hračky. Květiny v rozvalinách položil i severoosetský prezident Tajmuraz Mamsurov, jehož syn a dcera byli také mezi rukojmími. S výjimkou tělocvičny jsou ostatní části školy uzavřeny, protože zničená budova zůstává v nezměněném havarijním stavu. Jedna německá firma, jejíž manažer školu navštívil jako turista, se nedávno nabídla, že ruiny zakonzervuje.
Tragédie v Beslanu
Od prvního školního dne roku 2004 zadržovalo v tělocvičně beslanské školy pročečenské komando po tři dny na 1200 žáků, jejich rodičů a učitelů. Někteří zajatci trávili hodiny na podlaze tělocvičny mezi nastraženou výbušninou. Nečekaná exploze, o jejímž původu se dodnes vedou spory, zahájila po třech dnech chaotickou záchrannou operaci. Zahynulo 335 lidí, z toho 186 dětí. Trvalé následky si odneslo dalších 126 rukojmích, včetně sedmdesátky dětí.
Nesou odpovědnost za smrt tolika lidí jenom teroristé, ptá se generál
Na tragédii zavzpomínal v rozhovoru pro ČT i ingušský generál, který se po útoku na školu dostal dovnitř, podařilo se mu zachránit víc než dvě desítky životů. Ingušský generál Ruslan Aušev vešel do beslanské školy den po útoku, tedy 2. září 2004. Setkal se zde s teroristy. „Muselo se něco udělat, něco podniknout k tomu, abychom lidi zachránili. Aspoň zjistit, co teroristé chtějí,“ vzpomíná Aušev. Byl tehdy zcela v rukou teroristů. Mohli s ním jednat, nebo ho zabít. Ozbrojenci nadiktovali generálovi požadavky. Chtěli vyvést ruské vojáky z Čečenska.
Pak přivedli Auševa do tělocvičny plné žen a malých dětí. „Strach těch lidí byl doslova ve vzduchu. Lidé si uvědomovali, že se ocitli ve strašlivé situaci. Navíc tam byli hrozně namačkaní. Viděl jsem už ledacos, ale tohle bylo moc,“ popisuje generál. Ingušský generál i přesto se svou misí uspěl. Z tělocvičny vyvedl 26 žen a malých novorozeňat. Aušev nabádal velící štáb, že je nutné s teroristy jednat, velitelé záchranné operace to ale odmítli.
Záhadný výbuch pak o den později spustil obrovské krveprolití. Ruští vyšetřovatelé připsali odpovědnost jenom teroristům. Pozůstalí z Beslanu i generál Aušev mají ale dodnes nepříjemné otázky, zda odpovědnost nenese ještě někdo další.
