Razantní vystupování, neformální oděv a názory měnící se občas i z hodiny na hodinu – tak nejenom Řecko, ale i celá Evropa poznala Alexise Tsiprase. Lídr řecké Koalice radikální levice (Syriza) se loni přesunul z opozičních lavic do parlamentu. Referendum o přijetí návrhů mezinárodních věřitelů o řešení dluhové krize bylo pro něj krokem do neznáma vzhledem k tomu, že neměl jistotu, že voliči podpoří jeho odmítavé stanovisko. Výsledek je ale pro Tsiprase a jeho vládu příznivý a znamená pro řecké vyjednavače významnou oporu do dalších kol.
Politické strany, které nesou přívlastek radikální, v Evropě většinou vzbuzují pozdvižení, už když se dostanou do zákonodárných sborů. V Řecku je ale taková strana již půl roku u moci a v čele Koalice radikální levice i vlády zatím pevně zůstává čtyřicetiletý Alexis Tsipras.
Padouch, nebo hrdina? Všechno jeden Tsipras
Za půl roku v pozici nejdůležitější osoby řecké krize získal Alexis Tsipras v očích jedněch nálepku populisty, který své sliby nemůže splnit, a člověka, kterému se nedá věřit, v očích svých stoupenců potom aureolu sympatického rebela: bere se za zájmy Řeků, kterým slíbil nová pracovní místa, elektřinu zdarma, příspěvky na potraviny i na léky, konec škrtů a konec bruselského diktátu, navíc nezapadá do obrazu běžného politika. Začal sice nosit oblek, kravatu však odmítá.
Tsiprasovým kritikům dodaly munici jeho kroky za poslední týden, kdy se nejprve zdálo, že je blízko dohodě s věřiteli, aby ale podmínky nakonec jednoznačně odmítl, ale potom vypsal referendum, následně naznačil, že je ochoten přijmout je a nakonec opět odmítl.
Co zaznělo za týden a půl
25. června, francouzský prezident Francois Hollande v očekávání dohody:
- „Už několik dnů je to dohoda na dohled, jen jsme ji dosud neuzavřeli.“
26. června, řecký premiér Alexis Tsipras po odmínutí podmínek:
- „Principty Evropské unie jsou založené na demokracii, solidaritě, rovnosti a vzájemném respektu, ne na vydírání a ultimátech.“
27. června, prezident Euroskupiny Jeroen Dijsselbloem po vyhlášení referenda:
- „Rozhodnutí řecké vlády mě velmi negativně překvapilo.“
1. července, citace Financial Times z dopisu pro MMF, ECB a EK:
- Řecko „přijme všechny podmínky věřitelů, které byly na stole o víkendu, jen s několika malými změnami“.
1. července, řecký premiér Alexis Tsipras v televizním projevu k národu:
- „Volba NE dodá tlak na ekonomicky rozumnou dohodu, která přinese řešení našich dluhů.“
Dlouhá cesta řeckou radikální levicí
Na řecké politické scéně není Tsipras žádným nováčkem. Již za studií organizoval protesty proti školským reformám a vstoupil do komunistické strany. Ta později spolu s dalšími řeckými krajně levicovými stranami vytvořila volební koalici Synaspismos, jež se nakonec stala samostatnou stranou a Tsipras v ní zůstal. V roce 1999 se stal prvním tajemníkem její mládežnické organizace. Od roku 2008 byl potom předsedou Synaspismos, která však v té době již byla součástí koalice Syriza, ze které se o pět let později stala strana – tedy podobným způsobem jako předtím vznikla Synaspismos – a v jejím čele zůstal Tsipras.
V parlamentu zasedá nynější řecký premiér od roku 2009, předtím byl také aténským zastupitelem. V roce 2009, kdy Tsipras poprvé kandidoval jako stranický lídr, ale byla Syriza ještě poměrně bezvýznamná strana s pouhými třinácti poslanci v třísetčlenném parlamentu. O tři roky později ale již měla Koalice radikální levice vítězné ambice, nakonec jak v květnových volbách, tak v těch, které přišly o měsíc později, když se nepodařilo sestavit vládu, skončila druhá se ziskem 17 resp. 27 procent hlasů.
Premiér (stále ještě) bez kravaty
Že Syriza ještě posílila, naznačily loňské volby do Evropského parlamentu, které vyhrála. Následovalo lednové volební vítěství se ziskem 37 procent hlasů, straně navíc jen o dva mandáty unikla většina v parlamentu. Volební úspěch přinesly Tsiprasovi a jeho straně Syriza sliby lepší budoucnosti i kritika předchozí vlády a úsporných opatření nařízená za dva balíky mezinárodní finanční pomoci (celkem 240 miliard eur).
Do politického mainstreamu Alexis Tsipras po půl roce v premiérském křesle ještě na první pohled nezapadl. Zda ale nakonec o svoji výjimečnost nepřijde, je otázka. Když dostal od italského premiéra Mattea Renziho jako dárek kravatu, řekl, že si ji vezme – ale teprve, až tím bude moci oslavit úspěšnou dohodu s věřiteli.
