Čínská společnost se vyvíjela tisíce let. Stejně starý je i systém hodnot, tradic a zvyků, kterým se Číňané řídí i dnes. Nic na tom nezměnila ani různá historická klopýtnutí či politické excesy. Některé obyčeje jsou natolik odlišné, že Evropana mnohdy zaskočí a těžko se s nimi vyrovnává. Cestování po Číně vás totiž nutí neustále srovnávat, jací jsme my a jací jsou oni. Na každé zemi jsou z pohledu cestovatele nejzajímavější tři věci: lidé, příroda a kultura. To vše pak tvoří v širším slova smyslu společnost. Řekové tomu kdysi výstižně říkali polis. Jaká tedy je čínská polis? Jakými pravidly se řídí její vnitřní „motor“? To jsou otázky spíše pro sinologa, následující řádky vycházejí jen z postřehů a zážitků obyčejného turisty.
Tak pravil Konfucius
Číňané jsou po staletí formováni, zjednodušeně řečeno, dvěma myšlenkovými proudy. V oblasti náboženství je to buddhismus, který se do Číny rozšířil někdy v 6. století př. n. l. z Indie. Paradoxem však je, že o Číňanech se rozhodně nedá říct, že by byli nábožensky založení. Nejsou věřící v pravém slova smyslu, ale jsou velmi pověrčiví. A to je podstatný rozdíl. Tamní chrámy a pagody jsou plné lidí, kteří tam přicházejí vyprosit si zdraví pro rodinu, šťastné manželství pro děti, úspěch při přijímačkách na školu, zdárný průběh operace a mnoho jiného. Za to v chrámu zapálí vonné tyčinky a do pokladny přispějí slušnou částkou. I proto jsou chrámy a mnišské řády v Číně bohaté a v podstatě materiálně nezávislé na státu. Je to prakticky realizovaná odluka církve od státu.
V oblasti státoprávního uspořádání je čínská společnost formována učením filozofa Konfucia (551 př. n. l. – 479 př. n. l.). Ten zkoumal lidskou pospolitost z různých aspektů a poté stanovil několik základních principů jejího uspořádání a vnitřního fungování. Tím nejdůležitějším principem byl vztah císař – poddaní. Konfucius přesně vymezil práva a povinnosti obou článků společnosti a nabádal ke vzájemné spolupráci. Císaři připomínal mimo jiné nutnost rozumné vlády a spravedlivých daní. Tak se měl vyvarovat možných povstání a ztráty trůnu. Poddané pak vyzýval k plnění povinností, úctě k císaři a respektu k jeho autoritě. To podle učení Konfucia zaručovalo harmonický a nekonfliktní vývoj země. Pokud do tohoto původně starověkého vzorce zasadíte reálie 21. století, tj. všemocné politbyro čínské komunistické strany versus lid, pochopíte to zdánlivé status quo čínské společnosti. „Úcta k císaři“ zkrátka v čínské společnosti stále funguje. I to je jistě jeden z důvodů, proč je v Číně jen nepatrné množství disidentů a politických odpůrců.
Další Konfuciovy principy se týkají hierarchie mezilidských vztahů. Přesně vymezuje vztah otec – syn a muž (manžel) – žena (manželka). I tyto vztahy jsou o nadřazenosti a podřazenosti. Konfucius však klade důraz i na určitou vyváženost a vzájemný respekt. Syn (v širším smyslu děti) je povinen otci celoživotní úctou, vesměs akceptuje jeho rozhodnutí, přijímá jeho rady a snaží se co nejlépe sladit svůj život s potřebami rodiny. Totéž se očekává od ženy, manželky, dcery. Takové celoživotní pouto vytváří z čínské rodiny základní stavební kámen celé společnosti, potažmo státu.
Přejí znamení lásce?
Konfuciovy principy a pověrčivost čínské společnosti se projevují i v milostném životě mladých Číňanů. Ještě zhruba před sto lety byla v Číně velmi rozšířená profese dohazovače. Ten znal všechny mladé a svobodné ženy a muže ve svém okolí, znal jejich majetkové poměry i zdravotní stav. Dohazovač potom vybrané dvojice seznamoval a ve spolupráci s rodiči domlouval vše podstatné. Mladí Číňané se většinou podvolili vůli rodičů a vstoupili do takto vyjednaného svazku.
Dnes úloha dohazovače, především ve městech, v čínské společnosti mizí. Jeho roli do jisté míry nahradily inzeráty. Když se podíváte do příslušné rubriky čínských novin, setkáte se tam velmi často s nabídkami k sňatku včetně tzv. odstupného za odchod „pracovní síly“ od rodiny. Jeho výše závisí například na vzdělání nebo pracovní pozici inzerovaného subjektu. Velmi často zadávají tyto inzeráty rodiče potenciálního ženicha či nevěsty. Ti hrají stále významnou roli při výběru životního partnera svých dětí. „Diktátu“ rodičů se většinou podřizují i lidé vzdělaní s dobrým společenským a ekonomickým statusem.
Při výběru partnera hrají vedle rodičů významnou roli znamení, v nichž se oba mladí lidé narodili. Čínská společnost je poměrně prudérní a sbližování muže a ženy tam probíhá velmi pozvolna. I na diskotékách a podobných zábavách sedí dívky a chlapci většinou odděleně a navzájem na sebe pokukují. Toto „pokukování“ může trvat řádově i týdny. Když se potom oba mladí sejdou, jedním z prvních témat konverzace jsou právě ta znamení. V čínském zodiaku jsou znamení, která k sobě tzv. jdou, znamení neutrální a znamení, která se odpuzují. Pokud se váš potenciální partner narodil ve špatném znamení, i kdyby stokrát přeskočila jiskra, většinou vztah končí ještě předtím, než začal. I taková je síla čínských tradic.
(pokračování)
